Vražedné pobrežie

Soukromý detektiv v barevné košili s detašovaným pracovištěm v baru na pláži na Havaji s nudnou rezatou Watsonem. Devadesátkovému divákovi stačilo málo - pár holek v bikinách, moře, sluníčko, jeden džíp a něco málo průměrného tv krimi. Začalo to znělkou, kterou si člověk zapamatoval a končilo s pocitem " už aby byly prázdniny". (10.06.2021)

V dětství to pro mě byl symbol exotiky a prázdninové bezstarostnosti. Po mnoha letech jsem se k seriálu vrátil a světe div se, je to o dost jiné, než jak jsem si to pamatoval: 1. Exotická a prázdninově bezstarostná je hlavně famózní úvodní písnička, zbytek dobrodružství Nicka a spol. je tak televizně unylý, jak jen kanadský seriál ze začátku 90. let může být, a zjevně doplácí na lacinou mexicko-izraelsko-jihoafrickou výpravu. 2. Nick Slaughter se narozdíl od mého dalšího hrdiny z té doby, Rena Rainese, vůbec neumí prát a skoro od každého dostane na budku. 3. Služeb Nickovy detektivní agentury využívají výhradně sexbomby, obvykle s postranními úmysly a za účelem špehování dalších sexbomb, jež obvykle také mají postranní úmysly. 4. Nick není hloupý, ale má nikoli nulový nýbrž negativní pud sebezáchovy a s oblibou se pouští do krkolomných aktivit s mizivou šancí na přežití, načež je obvykle zmlácen/otráven/zastřelen gorilou či účetním nějaké sexbomby, ale pokaždé nakonec zázračně vyvázne bez úhony. 5. Nejsmutnější je, že dnes by něco takového nemohlo vzniknout nejenom v kanadské produkci, ale ani nikde jinde: v každém druhém záběru holky v bikinách (a kluci ve speedech), Nickovy oplzlé pohledy na kolemjdoucí sexbomby a jeho interakce s klientkami-sexbombami, kde v podstatě každý dialog je současně flirtem. A to je v mých očích nakonec to, co z celé té exotiky a prázdninové bezstarostnosti přetrvalo, coby připomínka svobodnějších, hravějších a paradoxně dospělejších časů před tím, než Západ bůhvíproč zaplavila nová vlna amerického puritánského třeštění. (05.02.2021)

Kdo by z mé generace, kdy mimo lítání venku a dělání hovadin (díkybohu, že jsem je všechny přežil ve zdraví, i když se tomu dodnes divím) byla jedou z hlavních zábav dospívajícího dítětě televize, nepamatoval na Nicka Slaughtera a jeho hrudník věčně čouhající z rozevláté košile, se směšným culíkem pobíhajícího po prosulněných plážích. Když zabrousím ve vzpomínkách zpět, pamatuju si, že jsem ten seriál občas sledoval aniž by mě nějak více bavil, A hodnocení kvality z hlediska člověka o patnáct let staršího? Raději nehodnotit a "plácnout" tam alespoň jednu hvězdičku z nostalgie. (25.05.2010)

Klasika, ktorá sa nezaprie. Každý diel som netrpezlivo čakal a nenásytne hltal. Nick Slaughter bol hrdinom, na ktorého som sa tešil. Ubehol veľmi dlhý čas, aj vďaka nemu je už mi ďaleko jasnejšie, že Tropical Heat nepatril k žiadnym seriálovým opusom, detektívny žáner fungoval na osvedčenej šablóne každú jednú časť, divák vedel, čo očakávať a nikdy to nebolo niečo príliš perfektné ale vždy decentné a pozerateľné. To si teraz cením viac ako predtým. Ani by som si nespomenul, že som ho sledoval nebyť surfovania. Aj z dôvodu nostalgických pocitov prilepším hodnotenie na 75%. (07.06.2013)

Tak tenhle seriál jsem měl obzvláště rád, když ho dávali na Nově. Opakování jsem si většinou nenechal ujít. Tenhle seriál mi vždy dokázal vykouzlit pohodovou atmosféru na krásné letní večery o prázdninách, ale to už je několik let zpátky. Hm nostalgie je prevít, takže proto zkresluje i mé hodnocení :-), protože některé díly nebyly tak kvalitní, ale to vůbec nevadilo. (16.05.2011)