Vražedné pobrežie

Mojí důvěřivostí otřásly tři věci. Pátrání po yetim ve Studiu Kamarád, objevení kouzla filmového střihu a hořké zjištění že Vražedné pobřeží je kanadský seriál. Kanadskou kinematografii jsem se naučil uznávat, ale dodnes jsem nepřenesl přes srdce, že ten bytostně americký seriál je kompletně stylizovaný. Děkuju alespoň za Carolyn Dunn a fantastickou znělku. (04.04.2021)

Detektiv Nick Slaughter (čti Slotr) byl pěkný lotr (nedekódovat jako Lord of the rings) ale vcelku sympatický. Jeho Sylvie Girardová byla půvabná rusovlasá osoba s pronikavým pohledem a prořízlým jazykem. Kanadsko-mexicko-izraelský koprodukční seriál nebyl žádný extra seriálový počin, ale ústřední dvojice byla tak příjemným bonusem, že se pašoval do sankci OSN postižené Jugoslávie. A tam věřte, se stal kultem. (11.10.2014)

Nasledováno všech 66 dílů. Vražedné pobřeží příliš nezestárlo. Je to klasický starý seriál - epizodní díly, žádný navazující děj, žádné vedlejší linie, dokonce ani žádné podstatné vedlejší postavy nebo finále. K tomu plážová atmosféra, uvolněnost, lehký humor a přesto všechno jsou jednotlivé díly výborné detektivky. Případy jsou opravdu zamotané, dalo by se říct až Colombovsky s tím rozdílem, že padouši tady neváhají tasit zbraně a vše je řešeno opravdovou detektivní prácí plnou pokoutného získávání informací, sledovaček, výslechů a dedukce. Kromě toho jsou tu nezapomenutelné postavy - děvkař, plážový frajírek, lempl, ale také výborný detektiv Nick Slaughter, který má občas má hlubší podtóny, když přiznává svůj mizerný život či nezodpovědnost. A ten nezapomenutelný culík a havajské košile :) V kontrastu s tím je typická ženská - marnivá, urejpaná, občas okouzlující, občas tvrdohlavá Sylvie Girardová. Z jejich hašteření, shazování a rejpání vznikají veškeré odlehčující dialogy a přitom víme, že se mají vlastně rádi. Samozřejmě to není vše super - díky uvolněnosti chybí napětí a akce je zezačátku opravdu slaboučká, až později se to trochu zlepší, evidentně tvůrci dostali ke konci více peněz a nakonec se najde pár opravdu brutálních či napínavých dílů. Co opravdu zestárlo je laciná devadesátková erotika a také vedlejší postavy a jejich mizení be vysvětlení. Zbytečného barmana Iana střídá zpočátku stejně zbytečný Spider (později dostane více prostoru). A byrokratického poldu Carilla střídá stejný byrokrat Gregory, přičemž tohle mě lezlo na nervy nejvíce. Nick vyřeší veškerou kriminalitu na ostrově, ale poldové se k němu chovají jako otravnému hmyzu, neváhají ho několikrát zavřít a nikde ani špetka uznání či pomoci. Navíc přes všechnu práci jsou hrdinové pořád záhadně bez peněz :D Celkově podobně neurážející zábava jako když jsem před rokem sledoval Odpadlíka. (30.05.2017)

Rozhalená hawaiská košile odhalující chlupatej hrudník, bouchačka zastrčená za gumou od kraťas a sandály, v kterých dohnal všechny mizery a lumpy... To byl Nick, svého času neodolatelný a nedostižný seriálový idol... Kecala bych, kdybych psala, že jsem to pravidelně nehltala, ale dnes mi to přijde úsměvný... (14.04.2013)

"Ty řešíš záhady, jako když Laurel s Hardym stěhují piano." Tak to je směrem k Nicku Slaughterovi trošku drzé přirovnání, ale z policejních úst nezní až tak neodborně. Nick, ve svých pestrobarevných košilích, totiž pouze poletuje po ostrově, ignoruje své účetnictví, schovává krásné podezřelé dívky, vtipkuje s kamarády ("Všechen nábytek je celý, kolem baru nejsou policejní pásky. Co je? Měl jsi včera zavřeno?") a občas se zatváří vážně - když vyřeší případ. Já jsem měl Vražedné pobřeží vždycky rád, protože je to pohodová záležitost, kterou však hodnotím pouze nostalgicky, protože o kriminální kvalitu zde nedokázal při dovolené zakopnout Sherlock, Columbo ani poručík Libor Krejcárek. (08.08.2016)