Mestečko Twin Peaks - Návrat

"Tohle není Dale Cooper, kterého jsem znala. Není to zubem času, tím, jak se změnil, nebo jak vypadá. Je to něco, co už tam určitě není," říká Diana svému někdejšímu nadřízenému alias režisérovi Davidu Lynchovi a dokonale tím vystihuje problém, který s třetí řadou věhlasného seriálu budou mít mnozí diváci. Když David na Twitteru napsal "Vaše oblíbená žvýkačka znovu přijde do módy," pošetile se mýlil. Nejen proto, že už dávno na žvýkačky nemá monopol a chuť jeho produktu někteří převzali a přidali další ingredience. První série se kdysi dokonale trefila do očekávání a vkusu vzdělanějšího mladšího publika, které už neoslovovaly staré přežité formáty zaměřené na masový vkus. Tím pádem mohla studia přijít s něčím odvážnějším. Lynch vyvolal revoluci tím, že řekl: "Vykašleme se na ústřední příběh, místo toho si budeme hrát s postavami a dílčími zápletkami, zaměříme se na zábavné hříčky a detaily." Fungovalo to. O 20 let později přišly nové technologie a s nimi i nové způsoby distribuce, a tak si Lynch řekl, že nastal čas pro novou revoluci. Kdybych byl jízlivý, napíšu, že třetí sérii Twin Peaks natočil proto, aby naštval a zdeptal seriálové diváky a zároveň aby otestoval věrnost svého fanklubu a sílu značky Twin Peaks. To druhé obstálo se ctí, bylo zajímavé sledovat, jak po prvním díle, kdy ještě vůbec nemohlo být zřejmé, co se z projektu vyklube, rychlým tempem přibývala pětihvězdičková hodnocení. Vrchol Lynchovy tvorby spatřuji ve třech titulech: první sérii Městečka Twin Peaks, Lost Highway a Mulholland Drive. Pochopitelně se lišily, ale jedno měly společné. Ať už pracovaly s tajemstvím jakkoliv, ať už se sebevíc vzpíraly jasnému výkladu svého světa, vždycky v nich režisér počítal s divákem. V případě Inland Empire jsem poprvé pocítil, že Lynchova manýra a sebestřednost potlačily to ostatní a Return se mi jeví jako pokračování v nastoupeném trendu. Lynch se v Twin Peaks jeví jako experimentátor, když v Return testuje samotné hranice seriálové tvorby. Vzdal se totiž dokonce i postav. Ty se objeví a na dlouhou dobu mizí a tvůrci nám neumožní vytvářet si k nim vztah. Běžný seriál si představte jako fotbalové hřiště, na kterém se potkávají postavy - hráči a dochází ke střetům, zkrátka se hraje. V Twin Peaks - The Return Lynch ono hřiště rozšířil na velikost krajského města. Postavy se v něm potkávají jen výjimečně, většinou jen bloudí krajinou a divák tápe, o co se tvůrce hry vlastně snaží. Děj se narozdíl od prvních dvou řad nesoustředí na zkoumání prostředí jednoho maloměsta, ale chaoticky skáče z centra New Yorku do Montany, odtud zase do Jižní Dakoty a pak pro změnu desítky minut bloudí prostorami jiné dimenze. Stejně tak se skáče i v čase a všechno nekonečně dlouho trvá. Největší prostor dostává dětinská figura bez vlastní vůle, proti které i pan Tau je příkladem hamletovsky rozervané komplikované postavy. Český génius Jára Cimrman hlásal, že i zkoušení zjevně slepých cestiček má svůj význam, nejsem si ale jistý, jestli nějaká statisticky významná skupina diváků bude chtít ten výzkum spolu s Lynchem celý podstoupit. Kouzlo původního Twin Peaks spočívalo v tom, že bylo originální a bavilo. Return už je pouze originální. Jistě, najdete tam spoustu atmosférických scén, které připomínají Lynchovy slavné časy. Jenže to jsou solitéry, které jen tak trčí v prostoru a nic na ně nenavazuje. Na druhou stranu, určitě není na škodu, že tohle dílko vzniklo. Je to takový samorost, že si své diváky už pro tu výstřednost najde. Ostatně pocit, že umíte ocenit něco, co je mase primitivních konzumentů nedostupné, je určitě slastný. Return bych mohl doporučit bytostným surrealistům a kovaným alternativcům. Běžný divák se mu nejspíš velkým obloukem vyhne. Celkový dojem: 40 %. (05.09.2017) (menej) (viac)