Memento

Takže kde jsem to byl? A, teda, u málokterého filmu je divák nucen tak moc dávat pozor na souvislosti jednotlivých scén, jako v Mementu, filmu, který dává slovu retrospektiva zcela nový význam. Přitom nejde o nějakou intošskou pózu typu Lynch, ale vše má svůj jasný poznatelný význam. Já jsem díky své neskonalé inteligenci film pochopil napoprvé, což filmu trochu ubírá pro další sledování, proto "jen " 4*. Ale jsem rád, že nikoli samoúčelná originalita ještě nezemřela. (02.03.2007)

Tak tento kousek nesmi chybet v zadne filmove sbirce. Christopher Nolan napsal a reziroval pribeh, ktery je skutecnym zaberem na nervove synapse. Clovek se tomu snazi prijit na kloub a pokazde, kdyz si mysli, ze na to prisel, vyvstane nova otazka. Z toho plyne, ze by Memento melo byt s kazdym zhlednutim lepsi, a taky to tak je... (25.05.2002)

Nemám slov. Přiznám to bez mučení, Memento si mi sakra líbilo. Už začátek mi potvrdil, že tohle nebude jen tak něco. A až do konce filmu jsem seděl a málem ani nemrkal, aby mi náhodou něco neuniklo. Budu si to sice muset dát podruhé, aby mi došly ještě nějaké detaily, ale už z toho, co jsem pochopil, vím, že tohle není jen tak obyčejný snímek. A tím spíše tenhle snímek není taky pro každého. Možná jsem chtěl ještě něco napsat, ale už nevím, co to bylo. To tetování po těle asi není tak špatný nápad.. :-) (21.02.2009)

Tajemně, nepochopitelně a drsně se vyvíjí průměrný příběh tohoto filmu, který neskutečně obohacuje hlavní postava hrající Guy Pearce. Ten si každý druhý den po určité nehodě nevybaví nic, jen zjišťuje co má na sobě vytetovaného, co kde zanechaného, aby se pomstil za smrt své ženy. Zvláštní nápad, a ještě zvláštnější zpracování dokazuje jen jedno, že myšlení je ve filmech občas dost potřeba, přitom je to všechno tak neskutečně jednoduché, člověk se připravuje na všechno možné, jak mu dá příběh filmu zabrat a přitom je to všechno tak jednoduché. I když jak se to veme, stačí to všechno sledovat, protože každý nový den všechno začíná od znova, jako bílá nepopsaná stránka papíru, a pak že je to všechno nemožné. ---Dobře, co teda teď dělám? Aha, honím tohohle chlápka. Ne... on honí mě. (24.02.2008)

Jak jsem čekal. Konec tomu sice dává punc geniality, ale musel jsem se dost nutit, abych to dokoukal do konce. Nejspíš je to tím, že mi byl hlavní hrdina celou dobu dost ukradenej a backward styl se mi brzo okoukal, protože jinak mi to (samozřejmě až na promakanost scénáře) nepřišlo nikterak zajímavý. (13.08.2008)