Silkwoodová

Oni by aj tak umreli, veď jednu za druhou fajčili, ešte aj v jedálni do jedla si popol klepali. Aspoňže anti-jadroví aktivisti sa majú čoho chytiť, a to nemyslím ironicky, je to najväčšie pozitívum celej kauzy, aktivisti v nej dlhé roky hľadali argumenty. Práve tá politicko-ekologická atmosféra je to najpútavejšie, čo film ponúka. (24.03.2014)

Opět pomaličku doplňuji kinematografii své oblíbenkyně Meryl. Bohužel, starší filmy se shánějí těžko a televize si na ně také nevzpomínají, takže jsem vděčná za každý další, na který se můžu podívat. Na Silkwoodovou jsem se těšila jak malá holka - silný příběh podle skutečné události a opět skvělá Meryl, a to v jedné z nejlepších jejích rolí. A ano, příběh silný a jímavý, Meryl skvělá jako vždy a zároveň trochu jiná. Cher mě taky překvapila, ani jsem si neuvědomovala, že to je ta plastiková zpěvačka s bílými vlasy, jak ji mám zafixovanou. Opět jeden skvělý film, u kterého vám pomalejší tempo nebude vadit a film si užijete. (04.05.2013)

Podivnost mohla krásně modelovat atmosféru tohoto snímku. Vše kolem jaderné elektrárny, zastřené pochopitelným závojem tajemství a zahlazování stop. Jenomže my dvě hodiny sledujeme nesympaticky vypadající Meryl, která se chvíli chová jak kráva, pak divně a nakonec se dozvíte houby. Cher v době, kdy ještě nebyla tak vyhlazená. Pro Američany asi bližší téma. (30.10.2017)

Jeden z prvních filmů, kdy jsem si uvědomila, co je to zač - ta paní Streepová, a možná jeden z jejích nejlepších. Jako rozevlátá dělnice žijící v netradiční konstalaci postav domácnosti a pracující ve "zvláštní" továrně se začne jednoho dne bát o svůj život a to jen díky drobné nepozornosti. Její bezstarostná existence se promění v jeden tok strachu, pátrá po souvislostech, tápe v termínech "přítel-nepřítel" a neví, kdy a odkud TO přijde. Pomalé tempo filmu mi vyhovuje, Nichols je třída. Za zmínku stojí malá, přesto parádní rolička "kamarádky" Cher. Jo, a taky mi dělá dobře jméno "Miroslav Ondricek" v titulcích. (17.11.2004)

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)