Chobotnica

Klasika, která ve své době byla možná populární ale dnes již nemá co nabídnout. Seriál, se začne rozjíždět až někdy po prvních dvou epizodách a ani poté nenabídne nic co by překvapilo nebo udrželo diváka v napětí. Nejvíce mě na seriálu štvalo, že se až moc zaměřuje na osobní život hlavního hrdiny a kvůli tomu plyne dost pomalu a brzdí kriminální část, která je sama o sobě docela zajímavá. Ani nevím jeslti budu mít chuť podívat se na další řady tohoto seriálu. (22.08.2008)

V době, kdy to u nás premiérově běželo, to byla samozřejmě v tom našem normalizačním úhoru špičková záležitost. Ale i teď po letech musím rád konstatovat, že stárnutí u tohoto seriálu probíhá velmi milosrdně. Pořád je to velmi působivé a neokázale realistické. Placidův přerod ze sebejistého, energií nabitého kriminalistického rytíře v rozsypaný uzlíček nervů po únosu a následně v okoralého mstitele je brilantní. I mě občas v první sérii trochu otravovaly opakující se Cattaniovic manželské výstupy, ale uznávám, že měly v příběhu své místo a pro komisařův "psychologický profil" i své opodstatnění. Můj nejoblíbenější padouch? Jednoznačně Périerův advokát Terrasini. (10.09.2012)

Nezapomenutelná hudba - Ennio Morricone, Riz Ortolani, Gino Marinuzzi. Tento seriál je jednoznačně z těch nekomediálních nejlepší. Postava samotného Corrada je naprosto geniální. Skvěle vybraný herec, skvěle vypíchnuté vlastnosti hlavního hrdiny, ale i celé mafie. Není divu, že si mafie údajně tehdy začala dělat obavy. Avšak začít s jedním člověkem v čele proti celé mafii, to už musí mít člověk kuráž a tu Corrado bezesporu má a bere to dech i po téměř třiceti letech (psáno 2010). Co oceňuji ale nejvíc je, že Corrado se chová jako opravdový chlap. Většinou ví, kdy má mluvit a kdy naopak. (02.03.2008)

Nejlepší kriminální seriál všech dob(minimálně I.-IV.série). Nikde jsem nezažil tak bolestivé ztvárnění permanentní porážky dobra prostřednictvím těch nejcivilnějších a nejchladnokrevnějších krutostí. Únosy, drogy, výhrůžky rodinám a jejich krutá naplnění. Smrt drtivé většiny těch odvážných a dobrých ať už se jejich těla najdou rozstřílena desítkami kulek kdesi ve vracích aut na opuštěné silnici, či s jednou nečekanou kulkou do týla kdekoliv ...třeba ve frontě na kafe. Oproti tomu nehynoucí triumf mafie. Všechno nebývale hmatatelné. Když ještě uvážím, že Morriconeho soundtrack k tomuto seriálu osobně navrhuji za nejgeniálnější hudební dílo určené pro filmovou tvorbu, uvědomuji si, že právě píši recenzi ne jednu ze stovek dalších, ne abych vyjádřil své hodnocení, ale abych napsal cosi jako milostný dopis k tomuto pro mě nezapomenutelnému projektu. Ačkoliv bych pochopitelně našel dílčí chybičky, tak síla celého díla na ně dá hodně rychle zapomenout. Klasika, kult a slzy za které se nestydím. 100% (07.04.2008)

Komisař Cattani - to pro mě byl hrdina a vzor, stejně jako asi pro každého kluka, který tento seriál hltal. Znamenal víc než jen seriál, byl to opravdu kult. Něco co jsem ve svých nezletilých letech nemohl moc pobrat a pochopit a přesto jsem Chobotnici miloval a bál se jí. Rád jsem se s odstupem znovu podíval na všechny díly prvních 4.sérií. 1.-2.série První seznámení se světem mafie, s čestným a neústupným komisařem. Rozbití jedné velké skupiny, ale i rozbití Cattaniho rodinného života. Ze začátku mi připadaly rodinné scény trochu rušivé a patetické (možná spíš, že v českém překladu se otupí hrany italského naturelu). Pár opravdu silných scén. 3. Série nabírá nový dech. Seznámení se s lidmi okolo Antinariho banky. Objevuje se největší protivník Cattaniho - Tano (současně jeden z nejcharismatičtějších záporáku co znám). 4. Zřejmě nejpropracovanější série. Každý díl má okolo hodiny a půl, v každém se něco děje a drama na sebe nenechá čekat jen do finále. Režie znatelně dynamičtější než v předchozích částech. Rád bych se zmínil ještě o dvou složkách, které pro mě zařazují Chobotnici mezi nejoblíbenější seriály: Český dabing - až neuvěřitelně dobrý. Připadá mi, že pro české znění přizvali ty nejlepší koně dabingu u nás. Co jméno to hlas s velkým H: Kanyza, Molčík, Cupák, Vinklář, Přeučil, Adamovská, Rázlová... Hudba naprosto bezchybná. Tísnivá, melancholická, dramatická - jeden z nejlepších soundtracků co znám. (23.06.2009)