Po životě

S01: S rezervou - komu se tohle nelíbí, může za to buď věk, netrpělivost (a v tom případě jsi tomu dal max dva díly), anebo jsi jen zhovadilá bezcitná p*ča. Mile sarkastická, decentní a hluboce lidská humorná smutňárna o dealování se smrtí a smyslem života, se spoustou klasických gervaisáckých témat a motivů. Hlupáctví, ateismus, zvířátka. ♪♫ 90% S02: Stejně dobrá, ne-li lepší řada - jednoduchá s hloubkou, prostor poznat lépe jednotlivé postavy, přičemž ani jedna není otravná, zármutku a srandy kopec. Nemusí to sednout všem, kdo ale rád Rickyho, tady to je jeho top. 90% S03: 80% "It’s funny, sad, and it’s not very long. Just like life." (11.03.2019)

Rickyho mám hrozně rád a zpětně dost lituju, že jsem After Life před pár lety přehlížel, už ani nevím proč. Seriál má skrze 3 série 2 nejsilnější stránky - na jedné straně je vtipný, tvrdý a pro Gervaise tak typický nihilismus, se kterým sarkasticky napadá kdeco a kdekoho. Druhou silnou stránkou je těžká melancholie, která skvěle hraje na city. Je trochu škoda, že byl původně seriál zamýšlen pouze jako 6 dílná minisérie a tedy k "napravení" dochází už velmi brzo a Tonyho sebevražedný sarkasmus a postoj k životu a lidem už nemá šanci pravidelně bublat na povrch. Jsou seriály, které mají něco víc, After Life je jedním z nich. Přestože se člověk zasměje, tak ho Ricky nutí i přemýšlet, vzpomínat na to, co bylo, a uvažovat, co ještě bude. Stejně jako Tonymu schází Lisa, tak i mně chybí lidé, ať už jsou pryč ze světa nebo jen z mého života a je až zarážející, jak moc dokážu Tonyho bolest cítit, jako by byla moje. (09.03.2023)

1. série: Pan Žervé zasahuje svým počinem. Takovým, který je jednoduše v jeho podání skoro až klasický. Ale stále podaný jinak. A to za mne osobně dokonale. Ricky dokázal totiž zkombinovat za mne dokonalý klenot cynického humoru se špetkou toho absurdního. Funguje to skvěle. Člověk, který má rád tyto kombinace bude osvícen. To ani nemluvím o tom, že série umí být dosti filozofická snad i v rámci samotného existencionalismu. Nestačím se divit. Je spíše zvláštní, že zpracování vypadá skoro až béčkově a tuctově. Někdy vlastně jako Kancl. Což vás asi ani nepřekvapí, když si dáte pět a pět dohromady. 2. série: After Life je další zářný příklad toho, že nic netrvá věčně a ne každý úspěch lze zopakovat dvakrát. Zvláště pokud nemáte myšlenku a nemáte to pro myšlení. Důvod proč byla první série skvělá je jasné. Měla silnou myšlenku, životní otázky, smutnou tématiku říznutou cynickým a černým humorem. Bylo jasné, že aby druhá série byla stejně dobrá nebo i lepší musela přijít s něčím podobným, ale logicky jiným. A to se nestalo. Máme zde v podstatě stejný precedens, který je ukotvený v pohodovém životě hlavní postavy, která nemá žádné větší problémy, a když už, tak je během pár minut v pořádku vyřeší. To není drama, to není příběh. To je procházka v růžové zahradě bez ordinace. Když už se ukáže nějaký problém, ukáže se moc pozdě a jeho "řešení" přijde najednou hopem, že to vypadá totálně na palici. Série se drží nějakého humoru hlavní postavy a jiným, který občas potěší, vytvoří úsměv na tváří, ale tím to končí. Více vás spíše iritují nové a nezajímavé hlavní postavy, které nemají žádnou zajímavou linku svého děje a jenom jej uměle zaplňují. Obrovské zklamání, které se dalo čekat, ale i přesto se lehce doufalo. Nebylo to však tak neočekávané zklamání, takže se to dá přežít. Třetí série? Nemyslitelná. (29.03.2019)

Ricky Gervais in his prime. První řada mě naprosto odzbrojila vtipem, smutkem, slovníkem a hereckou sebejistotou Gervaise. Byl v roli naprosto přirozený a upřímný. Nadávky z něj padali se stejnou kadencí jak i dobrosrdečné rady a každodenní situace na dně. Za zmínku stojí i panoptikum kolem hlavní postavy. S jistotou můžu říct, že každá postava v seriálu pronesla slovo CUNT. Absolutní strop byla scéna ve třetí sérii, kdy jde Gervais nasypat popel otce do místní hospody a barman ho vykáže ven, že bordel mu tam dělat nebude. Následně končí popel otce chrstnutý v puse barmana se slovy Doufám, že ti v puse skončil jeho čurák ty mamrde. Britský břitký humor v té nejčistší podobě. Super je i Diane Morgan se svou šílenou angličtinou a přízvukem. Seriál má sestupnou tendenci, ale není to žádná hrůza, jen se sarkasmus a smutek vyměnil za více vtipu. Proto nemůžu dát pátou. 4* a.k.a 85% (06.10.2023)

Celý seriál mi přijde jako seskupení jednotlivých scén daných dohromady. Ale skvělých scén a Tonymu bohužel velmi rozumím. Zemřela mu milovaná žena a jediný přítel v jednom, nemá smysl tu dále být a na ničem už příliš nezáleží. Jen na psovi, který mu zůstal. Z videí, které mu žena už s vědomím své smrti, zanechala, můžeme vidět, jak skvělý a laskavý člověk to byl a jak velká je jeho ztráta. A tak Tony dál tak nějak proplouvá životem, se smrtí ženy se vyrovnává po svém, čímž štve všechny kolem sebe. Docela hodně slýchávám názory, že druhá série zklamala, protože se seriál začal snažit prodávat moudra typu 'stále je tu pro co žít, i když už dávno máme pocit, že tomu tak není'. Moc tyto názory ale nechápu. Stejně tak jako v realitě, se lidé kolem nás ne zrovna moc rádi dívají na to, jak někdo koho mají rádi, vede mrzutý život se silnými sebevražednými sklony. To je přeci jasné, že se takového jedince budou všichni snažit přesvědčit o tom, jak krásný život vlastně je a zvracet na něj své inspirativní citáty. Ale tak to prostě je. Taková je realita. Ricky Gervais vlastně natočil dílo, které je něco jako sledovat reálné záběry ze života na obrazovce. A to je na tom to nejlepší. Kdyby totiž Ricky Gervais natočil seroš o tom, jak vám někdo při sebevraždě drží palce a přeje vám brzkou smrt, to by byla tak trošku fantas magorie. Každopádně se mi ale s tímto zpracováním trefil přímo do noty. Já osobně bych klidně brala, aby seriál nebyl natočen až tak 'novodobou' kamerou a všechno se třeba namísto nynějška odehrávalo v 80. nebo 90. letech, ale za celkovou kvalitu seriálu tuhle jedinou nemilost dokážu odpustit. Hlavně co je mi hodně sympatické a co mě moc těší je, jak krásně a čistě je tu znázorněna láska jako taková. Člověk je na obrazovkách zvyklý na falešný typ lásky, takový ten instinktivni. Ale láska člověka k druhému jako je právě ta Tonyho ke své zesnulé manželce Lise, není na plátnech moc častá a hlavně ne moc pravděpodobná. Já Tonymu ale naprosto rozumím a mám to s láskou uplně stejně. Smrtí láska totiž nekončí, naopak se ješté více prohlubuje a vám nezbývá nic jiného, než se bez své lásky naučit žít život tak trpký, jaký bez ní opravdu je. - "I'd rather be nowhere with her than somewhere without her." (03.06.2020)