Hlava-22

Tento film je okrajovo o akcii, ale je o satire, irónii a čiernom humore. Práve tento film poukazuje na nezmyselnosť vojny a poukazuje na to naozaj zvláštnou formou. Pri niektorých scénkach som sa naozaj nasmial, pripomínal mi M.A.S.H a ako M.A.S.H aj tento film ma bavil. Keby tu bolo viacej akcie, tak by som filmu dal plný počet, ale aj tak je to solídna satirická jeba, ktorá ma tak dômyselné dialógy, a tak vynikajúce herecké výkoni, že sa môže zrovnávať s ktorýmkoľvek vojnovým filmom, aj keď tej vojny divák veľa neuvidí. U mňa spokojnosť. (25.06.2015)

Hlava 22. Vojenský postulát zformulovaný tak absurdně jako něco, co si za zvlášť trudného večera vymyslel Franz Kafka. Inu, ani Hellerova předloha mě bůhvíjak nedostala, ale film mě vyloženě zklamal. Kniha je napsaná jako soubor portrétů roztodivných osobností, které potkává kapitán Yossarian a které mají společné jen to, že se žádný nehodí pro armádu. Film ji zadaptoval epizodicky (a s dechberoucím obsazením, to tedy ano), ale Yossarian má svůj vlastní lineární příběh, takže se v epizodách těch ostatních často vůbec nevyskytuje a vyznívá díky té neúčasti trochu jako sobec, kterého celý film nezajímá nic víc než vlastní propuštění, padni komu padni. Asi by to chtělo víc nadsázky a méně ušlechtilé snahy odsoudit válku, protože dojem je pak stejně neslaný nemastný jako po poslední epizodě MASHe "Sbohem a amen", kde najednou utichla odbojná legrace a na poslední chvíli se začaly řešit vážné věci. 60% (30.11.2006)

Z knihy som mal veľmi dobrý pocit, pretože v mnohom trafila klinec po hlavičke. Film už tak skvelý nebol a napriek mnohým pamätným múdrostiam a srandičkám, to nemalo náboj, bolo to dosť chaotické. Síce film o absurdnostiach s napríklad takým Orsonom Wellesom, ktorý si zaradil do svojej zbierky ďalší z takýchto filmov, ale filmu chýbala iskra. Treba počúvať najmä dialógy, lebo sú aj na dnešnú dobu veľmi trefné a nepoodhaľujú iba vojnu, ale aj dnešný svet ako taký. Niekedy som mal z toho pocit, akoby to bol predchodca filmov Horúce strely, inokedy akoby som pozeral M.A.S.H., ale bolo to samozrejme aj svojské. Miestami ma to dosť nudilo, čo bola chyba. Pamätám si ako spolužiak na strednej škole protestoval pred parlamentom niekoľko dní proti poslaneckej imunite, stanoval tam a čítal Hlavu XXII, lebo sme ju vtedy mali ako povinné čítanie. Kniha samotná bola veľmi veľká na mňa vtedy, dnes sa mi však zdalo, že film bol úplne o inom a o dosť skrátený, preto odporúčam najprv knihu a potom film, aby ste z toho nemali ešte väčší zmätok, lebo by sa vám tento starší film nemusel vôbec páčiť. Treba uznať, že som sa zabavil, ale nebolo to nijako extra. (08.12.2012)

Jako kluk jsem četl knížku několikrát. Beru toto dílo jako jedno z nejlepších literárních výtvorů minulého století. Zhlédnout film mi ovšem trvalo převelice dlouho. V dobách, kdy jsem denně sledoval MASH jsem se několikrát o tento film pokoušel, bohužel nikdy nedokoukal, jelikož halucinace, ztvárnění šílenství a podstatně větší drsnost příběhu se s MASHEM úplně neshodovala, ani filmovým. V tomto ohledu kniha byla podstatně vtipnější a přeci jen fantazie je fantazie. Nicméně na celý film jsem se podíval až letos po letech. A musím říct, že se jedná o opravdu velkolepé dílko. Je to tedy pravda časově krapánek delší, s místy zbytečně hluchými, ale nic to nemění na tom, že je film velice zdařilý, nabitý slavnými jmény a zpracovaný vynikajícím uměleckým ztvárněním některých knižních pasáží. (11.03.2017)

Film jsem viděl v době puberty, kdy coby milovník válečných leteckých snímků jsem zbožňoval Bitvu o Británii a Bitvo o Midway. Hlava 22 i přes krásné bé dvacetpětky mi svým nesrozumitelným dějem připadala jako blbost. Až po letech jsem se dostal k Josephu Hellerovi a jeho knihám. Yossarian a vůbec celá ta banda z letecké základny středních bombardérů na Italské Pianose mne uchvátila. Myslím, že je to jedna z Hellerových nejlepších knih a spolu s Jak jsem vyhrál válku druhá nejironičtější a nejsarkastičtější protiválečná kniha. Heller zde čerpal ze svých vzpomínek, kdy on sám sloužil jako bombometčík u 488. bombardovací perutě 340. bombardovací skupiny 12. letecké armády USAAF.Samozřejmě jsem snímek viděl po letech znovu. Tentokrát pohledem Yossariana který chce domů, Indiána, Majora Majora i plk. Catharta. V tomto ojedinělém případě se domnívám, že je nejlepší nejdříve přečíst před shlédnutím filmu knihu (nejen pro pochopení filmu, ale celkově pro její nadčasovost). I když nutno uznat, že režisér se s touto těžkou kadencí popral výborně. (28.07.2011)