Hlava-22

Pamatuji si prakticky každý film, na kterém jsem byl jako dospívající v kině. A tenhle jsem sledoval na počátku s napětím, že bude stejně zajímavý, jako kniha. Nelíbil se mi, těžce jsem ho den poté zepsul posluchačům, co se ptali na čem jsem byl v kině. Vše mi přišlo moc jasné, jako by z knihy bylo vytažené jen to schéma a stačí. Mě to nestačilo a nestačí povětšinou ani nyní. Ale kdo nezná knihu, kdo se seznamuje s filmem, tak ho to může navést na lepší a zajímavější filmy, takže to ani nemohu nikomu znechuzovat, jak mi to dělali jiní a já pak šel na film už apriory, že to bude blbost a pak mě to překvapilo, že mě to oslovilo. Potom si až člověk položí otázku - proč mě to oslovilo a měl by si každý na ni umět, či se naučit odpovídat. (20.06.2010)

To, co na začátku vypadá jako komedie, kde jeden absurdní dialog střídá ještě absurdnější, se brzy mění ve velmi silné protiválečné drama, kde vysocí důstojníci získávají slávu tím, že posílají vojáky stále častěji do sebevražedných misí. Ti samí důstojníci berou válku jako výnosný obchod a zneužívají svého postavení k vlastnímu obohacení. Z vojáků se mezitím stávají šílenci, násilníci, vrazi a sebevrazi. I když film končí alespoň s malou optimistickou nadějí, vůbec mi nebylo dobře z toho, co jsem hlavně v poslední půlhodině viděl. Po tomhle filmu si musí opravdu každý říct, že válka je kurva. (03.02.2006)

Uživatel hippyman to řekl přesně. Alan Arkin není Klingr. Pokud chci vidět blázna ve válce, podívám se radši na M.A.S.H. a pobavím se u toho, protože tenhle film je totiž krom toho, že by měl být zábavný, taky dost filozofický a to mě nebaví. Ale také obsahuje pár neskutečně náročných scén a když jsem sledoval scénu, kde kolem herců lítají letadla..uvědomil jsem si, že to počítače skutečně v žádným případě nejsou a ta preciznost v tom filmu je znát. (12.02.2010)

Na margo knihy len toľko - viem o jej existencii a známosti, a nedávno som zistil, že ju mám na poličke. Aj vďaka filmu si na ňu teda určite nájdem čas. Na margo filmu - brysknejšiu a pohotovejšiu protivojnovú satiru som jakživ nevidel. Cielene sa opakovane triafa do slabín (miestami aj diváka) armádneho útvaru a zruče narába s grotesknosťou na úrovni, ktorá si vôbec nezadá s Jordanovými Buffalo Soldiers, pritom je však vo svojej absurdnosti rovnako presná a vychádzajúca z nepríjemných skutočností. Mike Nichols dokázal vo svojich filmoch vždy skvele zvládať dramatickú aj komediálnu polohu, tu však mal prácu omnoho ťažšiu - za prvé je na filme vidieť, ako nesmierne komplikované bolo uchopiť vôbec tému s takým nadhľadom a pritom zachovaním všetkého, čo sa skrýva za tým, neutopiť sa len v humore a nestratiť hĺbku. A predsa dokázal stvoriť silný film, ktorý pod ostrým výsmechom skrýva mrazivé skutočnosti a i keď zveličuje, skutočnosť je jasná. Vojna ako štatistika - počet mužov, počet zbraní, počet povinných letov. Vojna ako formalita - brífingy, pohreby. Vojna ako biznis - zmluvy, kontrakty, dodávky. Obsadenie s takýmito menami, ako inak, vynikajúce (vždy, keď vidím niekde Anthonyho Perkinsa, považujem to za geniálny ťah - a obsadiť známeho homosexuála do role baptistického kňaza je ešte odvážnejšie, ako keď ho Hitchcock vytiahol do Psycha. Orson Welles a Martin Sheen nepotrebujú komentár, keď sú niekde títo dvaja, úroveň filmu okamžite stúpne o dve úrovne. Martin Balsam tiež tak. No a Arkin je blázon :-D Akurát som celý čas nevedel, ktorý je Voight.) a potešili také drobnosti, ako realistické opálenie (holt tri roky v Taliansku nie sú len tak) - Nichols si jednoducho na všetkom dal záležať. Ale to už zachádzam do nepodstatných detailov. Prosto skvelé, knihu si jednoznačne musím prečítať. 85% P.S.: U niektorých čítam, že považovali toto dielo za nezfilmovateľné. Nuž, Nichols si teda asi zaslúži dvojnásobnú pochvalu. (08.07.2014)

Válka je vůl, lidi jsou blázni a vůbec je to všechno tak nějak nalevačku. A bejt normální je vlastně ta největší šílenost jaké se můžete dopustit. O tom všem je Hlava 22, jeden z nejznámějších protiválečných románů, který tak trochu geniálním způsobem chrlí humor absurdnější než je reálně možné, který se čtenářem vytře podlahu a donutí ho smíchy skoro zemřít... a pak ho protáhne takovými depresemi že si přeje aby předtím chcípl úplně. Nichols se toto pokusil přenést na plátno a povedlo se mu to jen částečně - homor tu je, absurdnost taky, zdrcující poslední třetina už ale moc ne... i kniha je hodně útržkovitá a vyprávěná nechronologicky, ale film je tímto díky své krátkosti velice poznamenaný a nedokáže ani zdaleka přenést na diváka tak silné pocity jako kniha... a nedokáže se vyrovnat ani svým způsobem velmi podobnému Altmanově MASHi ze stejného roku. 7/10 (19.06.2008)