Diabolské ženy

Ďábelské ženy zůstaly dlužny pověsti svého režiséra, protože co do kvality zdaleko nemohou konkurovat svému předchůdci - Mzda strachu. Jinak se ovšem jedná o slušný noir se zajímavou myšlenkou a přiznám se, že nejsem zcela přesvědčen o jeho ztvárnění. Ten zmiňovaný Hitchcock by to opravdu asi netočil lépe. I když konec graduje ve velkém stylu, bohužel onu gradaci předchází mrtvolné nic. Všimněme si zde opět despotického vztahu muže směrem k ženě, což jsme viděli i v díle předchozím. Jak asi Henri-Georges Clouzot v reálu se ženami zacházel? (11.05.2009)

Značnou část filmu jsem si Ďábelské ženy užíval jako skvělou černou komedii o jedné rafinované vraždě způsobivší překvapivá vyústění. Každopádně jsem se nad velice pečlivým počínáním vražedkyni v podání Simone Signoret (vedle kolegyně ředitelky, jejíž představitelka Véra Cluzot byla o 8 let starší, ale vypadala teprve spíše jako čerstvě dospělá holka) dobře bavil, legendární herečka mne opět překvapila v jiné poloze, než na jakou jsem byl z jejich pozdějších, obvykle čistě dramatických filmů zvyklý. Málem jsem už pojal stanovisko, že ta hororová škatulka je buď mírnou ironií nebo poplatná době, když postupně na mne (zejména k závěru) dolehla atmosféra obrovského napětí a strachu, na jaké by si mohl lahodit klidně i samotný Hitchcock. Úžasně překvapivě rozuzlení se mi ukázalo nejen jako dobře promyšlená pointa, ale i další výzva, abych se brzy na film (tentokrát s vědomím oné pointy) podíval znovu a užil si tentokrát tu propracovanost scénáře s promyšlenými detaily i v zdánlivě zdlouhavém rozjezdu. Ostatně, přidá-li se ještě k obou herečkám i Charles Vanel, jehož komisařy napříč různými žánry (dále např. akční film Zdraví vás gorila, 1958) mne začínají bavit, a také Michel Serrault se svou osobitou komikou, věřím, že to nebude nuda ani v případě opakovaného zhlédnutí. Takhle se dělá kumšt opravdu zábavného hororu! Ať žijou Ďábelské ženy! ;o) 90% (# Season Challenge Tour 2020: 6. téma – herečka Simone Signoret) (08.02.2020)

Ďábelské ženy jsou filmem, za který by se nemusel stydět ani Hitchcock, ani Nolan. Zápletka působí svěže i dnes a Clouzotova režie je suverénní. Filmu podráží nohy jen nepříliš životné dialogy a roztahané tempo první půlky filmu. Vynahrazuje to ale znepokojivý závěr. Mimochodem, překvapilo by mě, kdyby zmateně působící (ale geniální) detektiv nestál předlohou pro Columba... (01.07.2019)

Teda, takú manželku ani milenku by som nechcel, ale zase na druhú stranu si za všetko mohol hlavný hrdina sám. Škoda, že som kedysi videl remake tohto filmu (Diabolská pasca, 1996), pointa a rozuzlenie príbehu mi preto boli už od začiatku známe. A práve to je na filme to najlepšie, nečakané rozuzlenie nad ktorým si divák povie - wau, super premyslený plán. Našťastie ma film prekvapil aj sympatickým výkonom oboch herečiek a príjemnou temnou noir atmosférou, ktorá ďaleko prevyšuje remakovú záležitosť. 75/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (14.10.2015)

Pomalé, jak svetr od babičky kousavé, podmanivé tempo ve filmu, který působí jako kdyby Hitchcock adaptoval povídku Edgara A. Poea. A možná historicky první oficiální odsouzení spoilerů ve filmu, jehož děj neradno popisovat, pročež se toho vyvaruji úplně. Co se celkových dojmů týče, můžu vám ale bez výčitek svědomí říct, že jsem viděl jeden z nejnapínavějších psychothrillerů vůbec. Pravda, tento, ve své době vrchol kinematografie, sice dnešního diváka maličko (pokud je schopen docenit i jiné filmy než Avengers), či pořádně (jestliže není) znudí svou první půlkou, která se možná až zbytečně táhne, ale přesto jde o nadčasový kousek, který ani po šedesáti letech neztratil téměř nic ze svého kouzla. (24.03.2016)