Kriminálka Miami

Napriek tomu, že vo väčšinovej populácii sú tieto kriminálky obľúbené, mne "lezú krkom". Nedokážem sa na ne sústrediť, nevedia ma zaujať, pôsobia na mňa nereálne, je ich veľa lebo sú komerčne úspešné a to znásobuje moju nechuť k niečomu tak rozvlečenému a postupne, čoraz menej originálnemu. Ani Miami toto u mňa nezachráni. (16.04.2012)

Představuji si scénu, oběť je brutálně zavražděna velkým kuchyňským nožem. Velký šéf pan Horatio přijde do domu podezřelého, rozhlédne se a uvidí na kuchyňské lince stojánek na nože. Vážným hlasem pronese: "vidím že máte krásné nože" ...na chvíli se zastaví a poté dodá "ale koukám že jeden chybí". Podezřelý klidně odpoví: "chybí, včera jsem ho dal do myčky". Načež velký Horatio ho probodne pohledem a obviňujícím tónem prohlásí: "Vy si myjete nože?!" _____ No, tak takhle nějak to chodí ve všech dílech, nedivil bych se kdyby tenhle můj fiktivní někdy natočili :) Ale jinak je to docela zábavný seriál... (29.01.2007)

"Myslim, ze tu mam vradzu" Horatio Kein - kazda epizoda C.S.I: Miami. Ach jo, ze zacatku se mi to libilo, ale potom me americti superodbornici se supervybavenim, superklikou a supervedomostmi zacali lezt krkem. A moralista Kein a spol. mi taky uz pekne trha zily, co je mu sakra do toho, ze nekdo prodava zavodni gumy 16 letejm kluku, kdyz uz maj ridicak? Serial dil od dilu upada... (04.12.2008)

Měním své hodnocení na odpad, protože jsem došel k názoru, že Kriminálka Miami, Kriminálka Las Vegas a všechny ostatní pořady tohoto formátu v sobě skrývají latetentní ideologizující tendence, které jsou formou pop-kulturního fenoménu nenápadně manipulují s podvědomím diváka. To dělá svým způsobem každé masově šířené dílo, v tomto případě ale pokládám obsah podvědomé manipulace za nebezpečný. Hlavní těžiště problému leží v proměně podoby klasické detektivky (jejíž obdobou je americká drsná škola) a jejích dílčích komponent v detektivní příběh tohoto nového typu. Základní okruh změn zasahuje: látku příběhu, způsob vyšetřování, proměnu dvojice chytrého a hloupého detektiva (popř. detektiva-samotáře) ve skupinu vyšetřovatelů s jedním vůdčím typem osobnosti. Již na výše jmenované přeměně vyšetřovatelů se ukazuje rozdíl: Namísto souboje jednoho geniálního jedince s jiným nastupuje systematizovaný a neúnavný tlak státního aparátu, který nepostupuje starým způsobem, ale hledá neustále hmotné důkazy a věděcky je kategorizuje. Postup logické dedukce je nahrazen mechanickým postupem předepsaným v protokolu o zajišťování důkazů. Zásadní na tomto procesu je jeho neosobnost a fakt, že racionalistický vědecký postup vždy dosáhne kýženého výsledku. Klasické detektivky, i když jsou často triviální, přinášejí v určitém momentu moment etického rozhodování. Vražda není vždy projevem zločincovy ďábelsky zlé povahy, ale je třeba shodou nešťastných okolností. Nové typy detektivního příběhu však takový moment nepřinášejí, vina je zde většinou jasně daná, úkolem vyšetřovacího týmu je shromáždit dostatek usvědčujících důkazů. Rozdělení rolí je vždy schematické. Nikdo nezůstává na pochybách, že každý, kdo se dopustí zločinu, bude státem potrestán. Trestající moc se nemýlí. (09.01.2009)

Snůška směšných "vyšetřovacích postupů" a podobných nereálných kravin, charakteristická kamerou s ohavným žlutým filtrem, která je téměř stejně odpudivá jako škaredý ksicht a zrzavá palice arogantního šaška s nesmírně intelektuálně znějícím jménem, který si před partou pátrajících metrosexuálů a modelek hraje na šéfa. Po mnoha letech jsem ke svému zděšení zjistil, že jsem tomuto blábolu kdysi zřejmě v pominutí smyslů udělil 2 * a tímto své hodnocení uvádím na pravou míru. (18.01.2019)