Červený trpaslík - Série 11

nemám co bych dodal, takže zde je jenom můj výčet nejoblíbenějších hlášek: "Jak lidi můžou letět ve vesmírný lodi a přitom všichni najednou hrát Twister? To je strašidelný." "Souhlasím Kocoure, doslova mi přeběhl mráz po zádech." "To jsem byl jenom já. Trochu mi vypěnil ležák." __________ "Krytone, popírání krize středního věku je příznačným projevem krize středního věku." "Vážně?" "Anebo zájem o extrémní sporty." "Inu, jdu si o tom tedy popřemýšlet při bungee jumpingu do výtahové šachty." "Ksakru, musíme mu pomoct." "A to prosím tě uděláme jak? Zařídíme mu rande s vysavačem na fazolové plechovky strýčka Bena?" __________ "Myslíš, že ten měřič karmy manipuloval s hracími kostkami?" "Jak to myslíte pane Rimmere?" "Hodil jsem dvojku a jedničku sedmkrát za sebou. Jaká je to vůbec šance?" "Přibližně 62 milionů ku jedné. Asi tak stejná šance, jako že vás zabije mandarinkový pudink." __________ "Píšeš taky nějaký román?" "Ano, jmenuje se Položky do nákupního košíku." (07.04.2020)

Po mírně slabší desáté řadě je stará skvadra zpět v plné síle. Po prvním díle to tak ještě nevypadalo, ale už od dvojky se vše skvěle rozjelo a tak jen přibývající léta ve tvářích protagonistů vám připomenou, že jde o pokračování natočené 28 let od prvopočátku seriálu. I s ohledem na to jsou výkony obdivuhodné, dokonce to vypadá, že Danny John-Jules vůbec nestárne. Jsem za nové díly moc rád a těším se na XII. řadu! (18.11.2016)

Autorská dvojice Grant a Naylor po 30 letech práce na Červeném trpaslíkovi dobře ví, co funguje a co si mohou dovolit použít. Problém je v tom, že jejich humor se dá označit za pubertální nebo taky študácký, prostě humor pro mladou generaci, který by měl být sdělovaný optimálně taky příslušníky mladé generace. Červený trpaslík z konce 80. let měl ideálně utvořenou posádku, aby zafungovala na teenagery i ty mírně odrostlé jejich věku. Pokud hlášky chrlí pánové, kteří se pomalu a jistě blíží důchodovému věku, už má divák pocit, že to z jejich úst působí lehce nepatřičně. Tady je vidět rozdíl mezi animovaným seriálem Simpsonovi, kteří se také blíží 30. výročí své existence, ale není to na nich naštěstí nijak poznat. Pokud hrají skuteční herci, jeden by s ubíhajícími dekádami čekal nějaký vývoj jejich postav, naplnění některých cílů a vytýčení jiných. Pokud se nad tím hlouběji zamyslíte, tak by vám vlastně těch čtyř nešťastníků v hlubinách vesmíru mělo být líto. Celkový dojem: 75 %. (09.12.2018)

Skvělý, skvělý. Fakt strašně moc oceňuju snahu, kterou do toho Doug Naylor stále vkládá a přesto, že kamera a interiéry prošly značnou invencí a hlavním hrdinům teď můžete spočítat každou vrásku, scénáristicky se to pořád snaží maximálně stačit původním dílům z devadesátých let. A tak z 80% funguje stejně dobře i humor, i když sem tam se třeba maličko zaškobrtne (což se podle mě nejvíc týká Kocoura). Pořád je to nádhera a třeba u dílu Důstojník Rimmer jsem se řezala smíchy jako za starých dobrých rimmrovských časů. Velké dík také patří hercům, že se sešli ve stejném složení a taky českým dabérům, kterým na kvalitě výkonu ani trochu neubylo. (17.12.2018)

Překvapivě dobré, čekal jsem něco podstatně horšího a vyčpělejšího. Nicméně těch několik skutečně dobrých gagů a vzájemného popichování nezakryje skutečnost, že pánové už mají svá léta a někdy tak moc už jejich narážky a problémy nezapadají, resp. se poměrně dost recyklují nápady z předchozích sérií. Je to nastavovaná kaše. Překvapivě sice chutná, ale přesto jen nastavovaná. (06.11.2016)