Záhada hlavolamu

Mám tenhle seroš hrozně rád. Dialogů je sice málo a většina je kostrbatá, ale ta atmosféra Stínadel...ta je prostě jinde. Vzhled postav je k předloze vynikající, vytáčí mě jenom Mirek Dušín, ten herec je nejen vzhledově úplně jiný, ale především mluví jako robot :D. Jo a taky mě sere to totálně antiklimaxové finále, kdy odejdou potom co Tleskačův ježek v kleci spadne do kanálu. V komiksech ho totiž z kanálu vytáhnou, otevřou a uvnitř najdou plánek zničený vodou z daného kanálu. Ve výsledku to tedy dopadne stejně, jen v seriálu jim spadne do vody, hledají ho asi třicet vteřin a pak odejdou jakože “bůh ví, že jsme se snažili“. Gtfo, Mirku měl si ho vylovit ty vole jeden!! (18.08.2021)

Nezapomenutelné převedení nejznámějšího Foglarova díla do seriálové podoby. Tajemná atmosféra Stínadel, umocněna černobílým kabátem, je prostoupena všemi díly .Ať už se jedná o poslední chvíle Jana Tleskače ve svatojakubském kostele nebo o záhadnou postavu s bílou škraboškou přes obličej, Široka. Překročit rozdělovací třídu a vstoupit na území Vontů je tvrdým oříškem i pro chlapce kalibru Rychlých šípů. (16.02.2007)

Sice se mi moc nezdá ten výrazně viditelný věkový a výškový rozdíl kluků z Rychlých šípů a strašně strašný studiový zvuk bez uvěřitelných ruchů a s podivnými detaily, celky a hlasovými projevy představitelů, a dokonce se přenesu i přes jistou umělost a chatrnou konstrukci nastávající situace, která je zřejmě při převodu TAKOVÉHO komiksu do filmu nutná... a za těmito nedostatky je hutný, atmosferický seriál o přátelství a nepřátelství. Rychlé šípy jsou mojí dětskou vášní a vždycky zůstanou a vážím si jakékoliv jejich inscenace. (24.08.2011)

Dětskýma očima mohu hodnotit bez výčitek čtyřmi hvězdičkami. Dnes ale mé již dávno dospělé oči vidí tento seriál poněkud kritičtěji z hlediska způsobu zpracování a obsazení jednotlivých postav poněkud přestárlými chlapci. O tom už ale tady v komentářích byla řeč. Ty čtyři hvězdičky tedy zůstanou ze sentimentu a nostalgie. (11.08.2009)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)