Zdivočelá země

Co mě celých těch 52minut drželo přikovanou v sedačce byla touha vyslechnout si tu přenádhernou hudbu v závěrečných titulcích. Nejraději mám první sérii, kdy kluci jsou ještě mladí kovbojíci, starají se o zvířata, zajímá je jen, kde si odložili svůj klobouk a na které pastvině ještě nebyli. Tohle všechno se odehrává na pozadí tragických událostí socialistického Československa, ale proč se jen tak nekochat přírodou a přestat se trápit, co komunisti byli za ha**le. (24.02.2008)

Co do hereckych vykonu jde bezesporu o jeden z lepsich ceskych serialu, stejne tak co do myslenkovyho obsahu, ale pribehove, chcete-li scenaristicky, je to trochu divocina. Asi za to muze fakt, ze bylo nutny bsahnout prilis velkej casovej usek a v nem prilis mnoho udalosti, ale to na vysledku bohuzel nic nemeni. S takovejma oriskama si proste musi dobrej scenarista umet poradit. Coz se zde uplne nepovedlo. I tak ale patri z cesky televizni produkce ZZ k mejm nejoblibenejsim poradum. A jako velkej klad je samozrejme nutny chapat to, ze 50. leta nepredklada divakovi formou suchyho dokumentarni vyctu, ale skrze dej. I kdyby vsechno selhalo, uz jen pro tohle nebyla Bocanova prace zbytecna. P.S. - Dojmologie a la uzivatel Oskar me moc bavej :o))) (15.09.2008)

Poválečná historie v kostce. 1) Skvělá osvětová práce. Pamětníci zavzpomínají a ostatní se seznámí a poučí. I kdyby seriál nikdy neposloužil jinak než jako zrcadlo doby, nebyla to marná práce._____ 2) Oceňuji zejména skvělé zobrazení atmosféry každodenního života. Rozdíl mezi 50. a 70. léty jsem ještě v žádném filmu neviděl tak průzračně jasně._____ 3) Seriál je rozvleklý? Ale kdepak. Pravda, střílí se v něm pomálu a rvačky, pokud k nějaké dojde, jsou přízemně české. Seriál je sága, rozsáhlé vypravování a tak i plyne...jako velká řeka, pomalu, ale s velikou silou. Majestátnost příběhu, a tady opravdu jde o Příběh, si vyžaduje zklidnění a důstojný průběh._____ 4) Výborné herecké výkony (kdo byl špatný?) podtrhuje epická hudba._____ 5) Někdo snad namítne, že takhle každodenní život většiny občanů prostě nevypadal. Jistě, že ne. Kdo chce vidět každodennní život rutinérsky zpracovaný, ať sleduje Velmi křehké vztahy, Ordinaci v růžové zahradě a podobné seriály. Každému, co jeho jest._____ 6) Podplukovník Maděra a major Zeman. Oba seriály zobrazují dobu ideologickým prizmatem. Srovnání ale není fér. Zatímco Zeman režimu slouží, Maděra chce mít čistě jen pokoj. Není disident ani odbojář. Je oběť._____ 7) Třetí řada překonala má očekávání. Kompaktní děj a výstižná atmosféra. Těším se na Maděru v sametové revoluci. (23.01.2009)

V porovnání s celkem polistopadové seriálové tvorby nepochybně špičkové dílo, která z blízka, jakoby z očí do očí, přesně a neúprosně, vypovídá mnohé o době, se kterou se nejsme s to i jako společnost, i jako jedinci - pro naši společnou slabost - vyrovnat. Drsná připomínka skutečných poměrů se vyvarovává plochých a trapných násilných aktualizací a nešetří opravdu nic a nikoho. Děs poválečných a zejména zločineckých padesátých let má své pokračování ve druhé a teď i čerstvě ve třetí řadě. Jaksi en passant se tu rodí seriál-freska o komunistickém režimu, o době, která mnohé brala, ale na druhé straně i nepřehlédnutelně dávala. To není omluva nebo dokonce idylizace komunistického režimu, ale snaha o postižení plnosti doby a života. Sám jsem zvědav na další vývoj epizod třetí řady, na výpověď o době, která svou nemravností - ne zločinností - ještě padesátá léta předčila. Srovnání, které se vnucuje - seriál NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA - s možnou srovnatelnou ambicí, vyznívá jednoznačně ve prospěch ZDIVOČELÉ ZEMĚ a jejího scénáristy Jiřího Stránského. K věci se ještě na konci roku vrátím a pokusím se o hlubší zobecnění tohoto reprezentativního polistopadového rozsáhlého díla. (02.04.2008)

Češi se vyrovnávají se svou minulostí velmi svérázným způsobem: ze dne na den zavrhnou jeden režim a v tom druhém se tváří, jako by ten první nikdy neexistoval nebo jako by se na něm nepodíleli. Lapidárně řečeno, jako by se právě narodili. Časem někdo nesměle pípne, že by se řada věcí z minulosti měla uvést na pravou míru. To způsobí všeobecné pokyvování hlav a souhlasné mručení. "Ano, ano... mělo by se... musí se... někdo by měl..." Až někdo přijde s dětsky jednoduchým nápadem, jak se dopátrat takzvané pravdy: všechno se obrátí naruby. Načež se všichni ti pokyvovači bodře plácají po zádech a říkají "Ano, ano... to se nám povedlo... to jsme to vyřešili..." a úlevně si otírají čela, zrosená tou námahou. Jenže objektivní pravda je ošemetná věc (existuje vůbec?) a rozhodně to není pouhá negace lži. 40% (15.04.2003)