Cesta do neznáma

Jsem z tohohle serialu zmatena. Chvílemi mi přijde hodně stereotypní, děj se v dílech hodně opakuje (přijedou, přidají se k nějaké revoltující skupině, všechno jim tam vyřeší a tak tak odjedou), občas takové nemastné romantické či emoční scény, ale asi ti herci to nějak zachraňují. Jsou všichni hrozně sympatičtí a takoví "normální" a co se mi líbí je, že často se řeší různá sociální či obecně problematická témata, kritika různých režimů, diskriminace kohokoliv od kohokoliv... je to prostě příjemné na dívání, ale rozhodně to není seriál, abyste se na něj dívali celý den, protože se to fakt hodně opakuje. Ale hlavně se mi i líbí, že tam není takováta uspěchanost a akčnost apod. (nevím jak to nazvat), která je často v dnešních, především amerických seriálech. Prostě z toho čpí ta 90. léta, což mám ráda:) (18.01.2012)

V TEXTU SE NACHÁZÍ SPOILER: Tak abych se přiznal, tenhle seriál jsem opravdu miloval. Cestování do paralelních pomocí podivného přístroje a následného hledání cesty zpět domů nabízí velice slibný potenciál a tvůrci jej naplno využili. Seriál nenudil, byť se díly zakládaly na podobné koncepci, protože stejně rychle jako se střídaly jednotlivé vesmíry se střídali i žánry, jednou jsme měli co dočinění s hororem, ve kterém se obyvatele proměnili vlivem prášků na hubnutí v zombie (i když ještě děsivější byl díl s vládci snů) a příště jsme se setkali s promyšlenou detektivkou, při níž byl omylem zatčen jiný návštěvník místo pravého pachatele, obyvatele vesmíru do kterého naši hrdinové právě dorazili, jenž sice nosil stejný obličej, ale jednalo se o naprosto jinou osobu. Jediné co mi jednou na seriálu vadilo bylo poněkud přehnané navrácení se zpět, když se totiž parta hlavních postav konečně dostala zpět do svých domovů, objevila se na časovači (vždy po přeletu do nového paralelního vesmíru ukázal časovač za jak dlouho se vytvoří hyperprostorová brána mezi světy) velice krátká doba, jenž neumožňovala prozkoumání této reality, když se tak vědec v podání Jerryho O'Connella zastaví před brankou svého domu a chce vkročit za svou rodinou, branka nezavrže, bohužel neúprosný časový limit uplyne a on tak musí pokračovat v "hledání" my se však nepřeneseme s ním, ale sledujeme opraváře, který si odnáší hotovost za promazání a opravení právě toho osudového vchodu. (13.01.2006)

V základě je tento seriál zvláštní. Zezačátku, bomba. Příběh střídal příběh a jedna třeskutá pointa jinou třeskutější. Jenže pak to zesláblo. Takhle, část seriálu, než odejde profesor Arturo, je výtečná. Bez nějakýv větších závad. Jenže pak odejde profesor, z Wade se stane hysterka a přiberou strašlivě iritující vojandu Maggie. K tomu ještě pronásledují "nesmrtelného" požívače mozkomíšního moku. Prostě z velké části magořina. Když do seriálu přibyde Quinnův (Jerryho) brácha, kvalita epizod se dost podstatně zvýší. Je to skoro zase jako to bylo, než odešel Arturo. Z Maggie udělali mezitím scénáristi taky normální ženskou (a upřímně se nedivím, na mariňáka, kterýho hraje, má neskutečně špatné bojové a taktické schopnosti nemluvě už o jejím držení zbraně nebo střelbě). Řekl bych, že ji vlastně předělali na trošku jinak vypadající Wade. Jak říkám, část, kde je Colin Mallory, je zase dobrá. A potom odejde jak Colin, tak i Quinn a tahákem a držadlem série zůstane jen neobvykle ztučnělý Plačící Král Rembrandt. No řeknu vám, v té chvíli jsem na to málem přestal koukat a dříve jen občas použité úsloví: "To je ale píčovina!" se mi na jazyk začalo vracet docela často. Přibližně polovina seriálu ale stojí za podívání, přestože ten zbytek bych hodil do odpadu. A samozřejmě to neustálé střílení hlavních hrdinů šílenými plukovníky, používání jich na jakýmsi ztraceným světě jako líheň Gromeků, spojování s jejich alteregy, v určitých chvílích neskonalé deus ex machina (prakticky scénáristé použijí všechno, co jim přijde pod ruku, jen aby se posunuli zase o kousek dál a nějak vysvětlili, proč náhle půlka týmu chybí, proč zase nenašli ten svůj svět, co je vlastně teď jejich hlavním cílem...) Je to hodně nevyrovnanej seriál a kdybych se nad tím zamýšlel ještě o něco dýl, asi bych mu nedal ani ty tři hvězdy (a to jsem původně podle dílů, co jsem viděl na Čt1chtěl dát 4). (14.04.2008)

Budu se opakovat, první tři série OK, další solidní nesmysl. Od momentu kdy skupinu opustí John Rhys-Davies a příjde Meggie (Kari Wuhrer) jde to do kopru. Příběhy v prvních třech sériích jsou do velké míry ještě reálné, ale postupně je každá další solidní fantasmagorie. Protože jde pouze o epizodní seriál hodnotím tedy jen první tři série! Po dokoukání všech pěti se vůbec nic nezměnilo. Poslední dvě série jsou jako pěst na oko a tvůrci si toho byli setsakra vědomi, což lze poznat z neustálých odkazů na původní sestavu. Odchodem Aruta seriál začal upadat, nahrazením Vade Meggie se ze seriálu stala skoro nekoukatelná záležitost a odchodem Quina a příchodem Malloryho a nejotravnější postavy seriálu Diany jsem ze seriálu udělal pouze zvukové pozadí při práci. Takže co se týče postav je to jasné ale dějově mě ten seriál přestal bavit v momentě kdy se Quin dozvěděl, že je adoptovaný a jeho rodiče jsou vlastně z jiného světa. Od tohoto momentu se z prakticky epizodního seriálu stává seriál se silnější linkou v pozadí což mu neuvěřitelně uškodilo, protože logika jednotlivých epizod šla k nule. Korunu tomu nasadil neukončený závěr seriálu. Škoda je to jeden z těch které začali dobře ale dopadlo to hrozně. (26.07.2015)

Hodnocení se vztahuje pouze na epizody ve kterých se vyskytuje většina původních hlavních postav. Např. 5. série je naprostá ubohost, tu jsem dokonce ani nedodíval, prostě to nešlo. Nerad bych tak dobrému seriálu kazil hodnocení kvůli posledním řadám, jestli se někdy dokopu k dodívání celého seriálu, tak nejspíš upravím hodnocení. Jak už jsem psal u pilotu, Wade je roztomilá, Profesor Arturo je bedna, Rembrandt je šoumen a Quinn je prostě Quinn. Zbytek postav, které následovali, byl pouze odpad. (22.03.2012)