Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Daniel BellHrajú:
Pernilla Allwin, Bertil Guve, Börje Ahlstedt, Harriet Andersson, Mats Bergman, Gunnar Björnstrand, Allan Edwall, Stina Ekblad, Ewa Fröling, Erland Josephson (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (188)
Bergman je jeden z tých veľkých európskych režisérov, ktorých tvorba mi nikdy veľa nepovedala. Tu urobím výnimku potvrdzujúcu pravidlo. Tématicky jednoduchý, ale obšírne podaný ( aj keď som sa dostal iba k trojhodinovej minutáži ) a zrejme aj občas obskúrnejší, čo by som v tomto žánri nečakal. Takže Ingmar ma tentokrát mierne ,,dostal´´. ()
Bergman má neuvěřitelný dar na to, jak si pohrát se smrtí. Tady působí spíš pohádkové než děsivě, a to především kvůli přítomnosti dvou zklidňujících postav, babičky a strýčka Izáka. Já bych osobně z názvu Fanny úplně vypustila, protože pro film není nijak důležitá. Hlavní roli hraje Alexander a s klidným srdcem můžu říct, že zejména Alexandrovy oči. V nich se odvíjí celý příběh, místy veselý a místy děsivý. Stačí se dívat do toho páru za všech okolností vzdorujících očích a víte, jak se cítí mimořádně nadané dítě, které se dospělým nechce a nemůže podvolit. Jestli Bůh je, nakopal bych ho do prdele. ()
Fanny a Alexandr. Nejrozmáchlejší snímek geniálního seveřana Ingmara Bergmana. Ten na nás hrál doposud „divadla dvou, tří, čtyř herců“, v nichž se zabýval především pozoruhodnými duševními problémy ženských představitelek (Mlčení, Persona, Jako v zrcadle, Šepoty a výkřiky). Snímky měly značně divadelní ráz, často se děj odehrával jen v několika místnostech (Scény z manželského života) a byly založeny na výborně napsaných mrazivých dialozích, přičemž Bergman projevoval výrazný vypravěčský talent, neustále diváka překvapoval svou nápaditostí a vizuální dokonalostí. Fanny a Alexandr je film poněkud jiný, autobiografičtější. Autor zde vyznává lásku k divadlu a umění vůbec. Shrnuje všechny své vzpomínky, události a tradice, je to taková otevřená nostalgie. Divák tedy film zcela docení až tehdy, je-li ve věku, kdy už něco podobného zažil, protože snímek „zprostředkovává“ vzpomínkám vyplutí na povrch. Copak se vám nikdy ve snech nezjevoval blízký člověk, který nedávno zemřel? Neříkali jste si, že to není možné, a z dálky jste jej poznávali v cizích lidech? To vše zde naleznete. Úspěch a radost po poslední zimní odehrané hře, následný rozpad rodiny, odcizení, nepřijetí nových norem... Bergman nikam nespěchá, více než roční příběh vypráví pomalu, jasně definuje postavy a vztahy, a přestože je na ně nahlíženo z pohledu dětí, nijak zvlášť je „nedeformuje“. Herci jsou obsazeni s typovou pečlivostí a navíc všichni odvádějí výbornou práci (proslov majitele divadla na konci roku o jejich „malém světě“). Precizní kamera může mezi nimi jen tak bloudit a pochytávat jejich těžký umělecký, ale pestře vztahově rodinný život. Věřte, že s každým dalším zhlédnutím (a přibývajícími léty) se vám bude Fanny a Alexandr líbit víc a víc. Na takový finiš kariéry nemohl snad ani sám Bergman na začátku pomýšlet. Všemi svými předešlými filmy dozrával a mnoho úsilí, které vložil do tohoto ohromného opusu, se mu rozhodně vyplatilo. ()
Dětskýma očima jeden z nejkrutějších filmů. Jestli mi tady distributor tvrdí něco o režisérově vrcholné pozitivní energii a humorizování lidských osudů, musím ho nařknout že snad u sledování filmu poslouchal vánoční koledy a nahříval griotku. Jediným tématem je smrt, na kterou různé charaktery nahlížejí odlišně. Její frustrativnost je pohledem dětí vystupňována do všudypřítomného strachu z neznáma. A k tomuto hledisku mě myslím opravňuje sám titul filmu. Zrodila-li se tahle "freska" opravdu z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, vidím pak spojení fantazie a depresivnosti jako přirozený pocit. Vysoké hodnocení si autor zasluhuje právem, nikoliv však za nelidský syžet, ale za umění jej nemilosrdně lidsky vyjevit. ()
Film jsem viděl v kině, a čekal a čekal kdy se bude dít něco zaznamenání hodníého. První manžel byl na ženu hodný a zabýval se kumštem, avšak nevydžel žít déle než žena, takže ta hledala pro své děti jiného muže. Našla si muže koketujícího s nějakým náboženstvím a to bičem a tvrdostí. To se tedy žena divila co provádí s jejími dětmi a jak se musí pravidelně modlit a nasávat informace z bible. Podobně se vedlo i jí, takže krutý muž ji vedl k cestě do nebe. Zda se mu to podařilo, či ne, tak to už nevíme. ()
Galéria (105)
Fotka © Svensk Filmindustri (SF)
![Fanny a Alexander - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/696/164696117_189688.jpg)
Zaujímavosti (14)
- Jedná se o první film, který natočil Ingmar Bergman ve svém rodném Švédsku po čtyřletém exilu v Německu. (PSJR)
- Ingmar Bergman původně chtěl, aby roli babičky Heleny Ekdahl (Gunn Wållgren) hrála Ingrid Bergman. (Kulmon)
- První koncept scénáře vypracoval Ingmar Bergman již v roce 1979 a měl více než tisíc rukou psaných stran. (Kulmon)
Reklama