Prípad Collini

„Já pojedu s váma.“ - „To nejde kvůli pojištění.“ - „Tak to vás můžu uklidnit. Jelikož pracujete podlé právní normy, která se na vás dívá jako na autonomní podsubjekt, tak vám nic, právnicky řečeno, nehrozí.“ - „Vždycky balíš holky takhle?“ - „Pokazilo se mi auto.“ Nezkušený ale nadšený mladý právník dostane za úkol obhajovat mlčícího, zlověstně vypadajícího Itala, který je obviněn z vraždy, a zdá se, že případ nemůže být jasnější…. Bavilo mě to, tak 3/4 filmu dokonce velmi. Hlavní hrdina je sympaťák, sešlý Franco Nero si to zase uhraje očima (nemusí ani mluvit), tlumočnice přináší příjemné osvěžení spolu s odlehčením vážného tématu a celkově jde o zručně natočenou žánrovku s historickým přesahem. Ale jak už jsem naznačil, závěr se moc nepovedl, poněkud jednostranné vyznění (ambiciózní právník velmi rychle zapomene na to, kdo pro něj byl náhradní, milující rodinou, a jak se k němu naopak zachoval jeho vlastní otec) bohužel výsledný dojem trochu sráží. Nic to ale nemění na tom, že jde o záležitost za slušné 4*. (11.10.2020)

Hezky si to, parchanti, ošéfovali, jen co je pravda. Pochopitelně jsem nežila v bludu, že by se vše vyřešilo v Norimberku nebo změnou identity a pohodovým důchodem v Panamě, vlastně mnou zmítá podezření, že z početné skupiny skopčáků nácka vymýtit nelze, je to v nich a dědí se to stále. Sere je akorát, že se jim na to přišlo, že svět pochopil, že se na zvěrském počínání podílela a věděla o tom celá společnost a tak fintí pokání. Jakási prapodivná obdoba hluboko zakořeněného rasismu kupříkladu na Floridě nebo v jiných jižanských amerických státech. Z těch to taky nevytlučeš, je to jejich náboženství a výjimkám čest. Film byl sice o jiném zločinu, ale zmínit jsem to musela, protože vytvořit a odklepnout si regulérní zákon na vymydlený trestní rejstřík a spokojený život v Evropě, ba přímo v poválečném Německu pro každého takového zmetka? To je moc. Ty krávo! Čuměli jsme na to, jak vyoraní, protože tohle asi úplně nečekáš. Dává smysl, že se řada lidí postižených hrůzami té doby navždy odstěhovala mimo Evropu a odmítla se sem vrátit, byť jen na dovolenou. Měli recht. Společnost, která toto dopustila, ta se během dvaceti, třiceti, padesáti, osmdesáti let nezahojí. Pokřivená verbež, která se vykrystalizovala ve třicátých letech z národa spisovatelů, básníků, filosofů, s vyspělou kulturou a bohatou historií prorostla národem jako plevel, který stále bují a to je děsivé, stejně jako jejich pedantský pořádek v dokumentaci.Takže film je jednak velmi dobře natočený, zajímavý, téma by se dalo označit za šokující, Elyas má dobře našlápnuto už od lehkých komedií, tohle dal levou zadní a nemám chuť řešit, proč byl obsazen tak okatě zrovna on. Někomu je nutno předložit určité věci názorněji, jiný je chápe i bez toho, každopádně tady s tímto tahem nemám problém. A líbí se mi, že si německý film zastřílel do vlastních. Problém je stále aktuální a účel světí prostředky. Franco Nero, starý bard, jednoduchou roli neměl, ale dal to. Aspoň já mu to zbaštila i s navijákem. (24.09.2020)

Film Marca Kreuzpaintnera Případ Collini se nezáludně soustřeďuje na problém denacifikace. Bohužel jen na filmovém plátně a poněkud se značným zpožděním: ti co přežili zabíjení na jedné i druhé straně (tím myslím, ty, kteří zabíjeli a ty, kterým se to podařilo přežít), už zemřeli stářím. Avšak ani tím se problém denacifikace neuzavřel. A to ani přesto, že byl v roce 1968 (co se v tomto roce nestalo!) uzavřen Dreherovým zákonem (Eduard Dreher 1907 - 1996), který dal zapravdu těm, kteří se ospravedlňovali tím, že pouze plnili rozkazy svých nadřízených. Vraždy se tak přehodnotily na zabití a zabití se amnestovalo. Film se silně opírá o stejnojmennou knihu Ferdinand Von Schiracha, vydanou v roce 2011, tedy také celkem pozdě. Film však má ještě jiné, zajímavé konotace: Colliniho obhájcem je jmenován mladý Turek (Elyas M'Barek, na netu jsem vyčetl, že obvykle hraje komediální role), který Dreherův zákon nezná a samozřejmě ho nezná ani vrah Collini. Zná ho ovšem žalobce, který se dílem podílel na jeho zpracování, a bylo by zajímavé vědět, kdo v soudní síni ho ještě zná. Film končí tak, že se koza sežere, ale přesto zůstane celá: Collini se oběsí v cele, žalobce uzná, že Dreherův zákon je pakárna, čímž je evropská denacifikace definitivně uzavřena. Schluß!..... Pozn. 1: Navíc se mi na filmu nelíbily "realistické" flashbacky a lituji, že si režisér neuměl poradit jinak. A ten závěrečný "romantický" s kopačákem, to byl opravdu gól. Pozn. 2: Přínosem pro mě tu není tolik "diskuse o Dreherově zákonu", ale obsese opakování (v této souvislosti mě napadla kniha u nás téměř neznámého surrealisty Rolanda Topora Nájemník, kterou zfilmoval Roman Polanski). Zbraň, kterou Collini použil (typ, kterým byl zastřelen jeho otec) přivedla na stopu mladého obhájce a zřejmě i většinu diváků (včetně mě). Dalším problémem je zohavení mrtvoly; zřejmě je to "bonus navíc", za mnohaleté čekání a zmařený život celé rodiny. Pozn. 3 - opravdu poslední: Zrovna čtu knihu poznámek Umberta Eca Pape Satàn Aleppe. Cronache di una società liquida (nedá mi to: název českého překladu zní Od hlouposti k šílenství - zprávy o tekuté společnosti. Pokud se druhá část názvu překladu díla shoduje, musí se shodovat i ta první; tedy, nepřeložitelný výraz z Danta Pape Satàn Aleppe znamená Od hlouposti k šílenství, proč ne?). Ale teď už jen ta citace (z roku 2013), do souvislosti s filmem si ji uveď každý sám: Pokud se člověku podaří dokázat, že se jeho žalobce dopustil cizoložství, lehkovážností (zde účast v zákonodárné komisi) či zločinu, i když nemá s procesem nic společného, vyhrál... Stačí prokázat, že ten, kdo vás načapal (se sekyrou v ruce) před deseti lety nenahlásil finančnímu úřadu, že dostal od nějaké podniku vánočku..." (23.02.2022)

U tohoto snímku se opětně ukazuje, jak důležitá je práce ve střižně. Zde bohužel střihač nebyl dost ambiciózní a nechal režiséra se vyřádit. Případ Collini je bohužel po většinu času děsivě rozvláčný, stopáž by mohla být o dobrých 20 minut kratší a bylo by to naprosto akorát. Tím se celé to "drama" rozmělnilo do řídké nic neříkající filmové kaše a je to upřímně škoda, protože poselství filmu (viz vysvětlující douška před finálními titulkami) je silné. (20.11.2022)

Výborný film natočený podľa rovnomenného románu nemeckého spisovateľa Ferdinanda von Schiracha (Der Fall Collini). Dej sa prelína v troch časových líniách , súčasnosť, 80 roky a obdobie 2. svetovej vojny. V skutočnosti ide o fikciu aj keď takmer ku všetkým filmovým udalostiam je aj historický rozmer. Hlavnou nosnou ideou je prijatie tzv. Dreherovho zákona, podľa ktorého od 8.5.1960 boli po 15 rokoch premlčané všetky vojnové zločiny zahrnuteľné pod pojem zabitie  (EGOWiG z 24.5.1960). Týmto zákonom zostalo nepotrestaných mnoho vojnových zločinov a oslobodených voči, ktorým už bolo vedené trestné alebo súdne konanie. Takto unikli odplate za svoje hrozné činy a medzi nimi bola aj obeť vraždy z tohto filmu Hanz (Ján Baptista) Meyer. Z dôvodu vypršania premlčacej doby nebolo možné ich potrestať za to, čo spáchali počas druhej svetovej vojny. Obdobným filmom bol aj „Vzpomeň si“ z roku 2015 aj tu vojnoví zločinci, ktorí mučili a vraždili ľudí, mohli aj naďalej si žiť voj život bez obáv z následkov za svoje činy. Takže film nám rozpráva o troch trestných činoch, o vražde Jana Baptistu Mayera, o jeho vražde nevinných civilných obyvateľov v Montecalini v talianskom Toskánsku z júna 1944 a v neposlednom rade o desivom trestnom čine právnom z roku 1968 v NSR, ktorým sa všetci doposiaľ nepotrestaní vojnoví zločinci stali beztrestní.  „Prípad Collini“ je veľmi príjemným filmom a je príkladom, ako pri úcte k svojej krajine, jej rešpektovaní aj čiernych stránok histórie sa dajú uznať dejinné chyby, uznanie spáchaných zločinov aj keď bez ospravedlnenia. (10.06.2021)