Medvedík Yogi

Američané natočili spousty kreslených filmů, ale ne každý má tak příjemně dojemný humor, jako Méďa Béďa, jenž útočí v podstatě na lidskou bránici hlavně obrazovým způsobem. I když o humorné hlášky není také nouze. Pravdou je, že kreslené pohádky od firmy Hanna a Barbera nejsou tak pohádkově uhlazené jako od Walta Disneyho, ale dá se s trochou nadsázky říct, že prezentují přímočařeji lidský svět. Ostatně se domnívám, že film je sice určen pro malé děti, ovšem díky vtipnému zpracování se může líbit i starším divákům. Avšak jedno je jisté, medvědice Cinda věděla co je to opravdu milovat. No nepromarněme to a podívejte se, pokud chcete vědět více. Třeba nebudete litovat. (29.05.2011)

Nedovedu si ani představit, kolikrát jsem to jako malá musela vidět, když si i po letech celý film pamatuju :) Méďa Béďa se tedy opravdu vyvedl. Je to milé, vtipné, s pointou a souvislým dějem. Bylo moc hezké si připomenout hlášky jako "Raťafák je hodnej pejsek..." nebo "Budeš mi šeptat sladké nesmysly Béďo?" "Ale beze všeho. Nesmysl, nesmysl nesmysl nesmysl. Nesmysl. A protože jsi tak sladká kotě, přidám ještě jeden nesmysl, pro nesmysl." :) Plus má film moc pěkné písničky, které jsem samozřejmě jako každý správný prcek uměla všechny nazpaměť... Jak je to báječný pocit, se tak domů navracet... :) (20.10.2013)

Ta čtvrtá hvězda je jen za naprosto skvělý dabing, který mi nezněl trapně kupodivu ani u písniček. A kdyby ten film měl o půl hodiny míň, tak by ty čtyři hvězdy měl jisté i bez tohohle nadhodnocení. Kupodivu jsem neměl pocit, že by to až tak zestárlo a vtipných momentů jsem zde také vnímal dost, ale přehnaná stopáž, kterou úplně zbytečně prodlužují mdlé, nefunkční a vatoidní scény, díky kterým je to občas celkem nuda a vzhledem k nedostatečné celistvosti příběhu (který často působí jako sled scén) to je znát o to víc. Ale jinak mi to vůbec nepřišlo špatné a popravdě jsem si to i celkem užil, byť mě to až tak nenadchlo a nějaká nostalgie mi v tom taky nepomáhala. Slabé 4* (13.11.2022)

Na tomhle snímku jsem vyrůstal, takže jsem si ho dnes, po několika letech, znovu připomněl, abych mohl konečně recenzovat. Film je sice skoro 60 let starý, ale má (možná právě díky svému stáří) své kouzlo. Můžeme si všímat mistrovského zpracování, hlavně co se týče animace, ale i scénáře. Velkou roli při mém hodnocení hrál i dabing, kdy se jedná o klasiky, jako byl pan Jiří Bruder nebo paní Inka Šecová. Příběh je velmi hezký a roztomilý, snoubí se zde romantika (vztah Bédi a Cindy) společně s velkým přátelstvím (Béďa a Bubu), s napětím (cirkus bratří Chizzlingových) a nesmírně velkou snahou udržet přátelství, a možná i něco více, mezi všemi protagonisty navzájem. Film sršel vtipem, který je místy naprosto geniální, hlavně co se týče cirkusu bratří Štěkavých (pes Raťafák je skutečně legendární a hlášky s ním spojené jakbysmet. Jeho smích je samozřejmě nedocenitelný). Další věcí, kterou bych rád (jako již ostatně klasicky) ocenil, je „psychologie postav“. Tu jsem si zvykl hodnotit u všech snímků, zde ji ovšem píšu v uvozovkách, jelikož se jedná o animovaný fil, kde vystupují převážně zvířata. Myslím, že Béďa si svou bodrostí a upřímností získal srdce mnohých diváků (se mnou v první řadě), což samo o sobě svědčí o silném charakteru. Scénáristé si skutečně dali s postavami práci. Jednou z věcí, kterých si na snímku vážím nejvíce, jsou texty k písním a jejich překlad do češtiny. Když jsem totiž snímek viděl v originálním jazyce, také se mi texty tolik líbily, ale bál jsem se, že do češtiny budou přeloženy poněkud trapně, jak už to u některých amerických snímků bývá, nicméně zde se tvůrcům českého znění podařilo skutečně skoro nemožné, a sice perfektní překlad do češtiny, který skutečně funguje. (03.02.2024)

Jak jsem to tak dneska po letech zase viděl, můžu k tomu říct jenom jedno: Je tam všecko. Všecko, co mám na filmech, nebo vlastně spíš na životě, rád. Láska, svoboda, širé dálky i vědomí, že někde čeká místo, kam člověk (medvěd) patří; hudba a zpěv, legrace (chytrá, nepitvořivá), jídlo i trocha toho zdravého absurdna. Ono je to vlastně možná spíš tak, že mi Béďa ty věci napřed ukázal a teprve tím jsem si je zamiloval, že ano, když jsem ho jako dítě znal nazpaměť a v den, kdy ho u nás v kině promítali naposled (což z tehdejší perspektivy znamenalo, že už ho člověk nejspíš nikdy neuvidí), jsem měl do té doby neznámý pocit, že už mě v životě nic dobrýho nečeká. No a vida, dneska po mé jeskyni pobíhají malá medvíďata a můžem si spolu Béďu pouštět z DVD a dokonce se jim líbí tak jako mně tenkrát. Není to paráda? (17.08.2011)