Vzbura vo väznici Carandiru

Film plný väzenskej špiny, smutných príbehov, potu, nesympatických ľudí a drsných situácií. Spolu dohromady to však po atmosferickej stránke fungovalo na výbornú. Pri sledovaní ma dokonca pár krát napadlo, že nech Bože dá, že ak sa mám po smrti znovu niekde narodiť, tak nech to nie je Brazília. Trochu mi tu ale vadil ten "kvázi" dokumentárny prístup. 75/100 (25.01.2017)

Při sledování jsem pořád cítil určitou inspiraci Městem bohů, znázorněnou ukázkami příběhů jednotlivých postav... rozhodně to ale není špatně. Nechybí totiž barvitost ani spád a hutná atmosféra přecpaného vězení je vykreslená věrohodně. Bohužel, tak nějak mi mezi jednotlivými pestrými nitkami chyběla jedna centrální linka, která by film vedla nějakým směrem... takhle začíná někdy v půlce vystrkovat drápky nuda, protože se vlastně není moc čeho chytit. Před závěrem přijde zčistajasna zlom a přichází drastické, krvavé, velmi sugestivní finále... ponuré, skoro hororově laděné záběry na potoky krve valící se po schodech, temné chodby plné mrtvých těl, přeživší naháče sedící na fotbalovém hřišti... záběr na psa s kočkou jsem si zamiloval. Snad jen ty moralistické průstřihy s doslovy několika postav si mohli tvůrci odpustit. (26.08.2007)

Vzpoura ve věznici Carandiru mi připomněla občanskou válku ve Rwandě (Hotel Rwanda)... děsivá událost, o které se raději mlčí, zapomíná se. Spoustu nevinných bylo zavražděno, aniž by se mohli jakkoli bránit. Na konci filmu zůstanete zaraženi a říkáte si: Tohle se doopravdy ve světě děje/stalo? Ale zpět k Babencovu filmu... Líbil se mi nadhled, který si tvůrcové filmu dokázali zachovat, žádné citové zabarvení, což je někdy těžké. Drobné ukázky ze života vězňů tvořící velký příběh byly zajímavé, ale v některých úsecích poněkud nuceně slepené dohromady. Některé části této mozaiky se podobají pochybné frašce - například svatba transexuála s doktorovým pomocníkem. Děj tak ztrácel na kráse. Možnost nahlédnout do Jižní Ameriky díky kinematografie se Evropanům moc často nenaskytne, proto hodnotím tak vysoko. (07.05.2006)

Slovenský názov filmu, ktorý so slovíčkom vzbura trochu klame, je mierne zavádzajúci. Samotnej vzbure je venovaných posledných niekoľko minút. Jedná sa skôr o pohľad na život väzňov v nej. A je treba povedať, že tento pohľad je podaný veľmi autenticky, skoro až dokumentárne. Prekvapila ma celková situácia vo väznici a spôsob života väzňov, ktorý sa zdá byť (nerátajúc hygienické podmienky) celkom voľný. Zábery v dokumente Bus 174 z väzníc sú podstatne skľučujúcejšie. Záver je samozrejme drsný. (28.05.2012)

Film, který se velice těžko dá objektivně "ocejchovat". Na jednu stranu nám autoři představují vězně a jejich hrůzné činy, za které jsou odsouzeni a na stranu druhou diváka místy až vydírají, že to jsou přece lidské bytosti a nemělo by s nimi být tak zacházeno...A to je právě hlavní problém tohoto díla. Několikrát jsem se během sledování přistihl, že vlastně fandím tomu, koho bych měl nejspíš zavrhnout...Všichni lidmi jsme a i prostředí nápravy by takové asi nemělo být... Odpouštět je (prý) lidské...no nevím, nevím, kdyby někdo ublížil vědomě někomu z mých blízkých nebo nedej Bože, jestli bych byl schopný odpustit... (21.07.2008)