Vzbura vo väznici Carandiru

Na některé filmy se jen těžko nasazují západní etická kritéria a filmové osudy věznice Carandiru v San Paulu jsou právě ten případ. Fyzické herectví, abnormálně autentická mizanscéna, syrový pletenec příběhů - téměř pikareskní barvitosti, neuvěřitelný svět, jihoamerická realita tolik odlišná od civilizovanosti evropského prostoru...umocněná navíc uměleckým rastrem pro latinskou Ameriku příznačného magického realismu, v jehož intencích jsou všechny události silně zveličené (násilník znásilnil 221 žen...), celá událost má víceméně mýtické parametry, všichni zločinci jsou nevinní a převyprávějí divákovi svou osobní místně i časově lokalizovanou pověst... Podobné filmy: Město bohů, Tropa de Elite, Ônibus 174 (15.03.2009)

převážná část filmu je o tom jak se kdo dostal do věznice nebo jejich životě, až ke konci se začne film trochu zabývat životem v Carandiru a objeví se i pár zabití, ale rozhodně tady neni nějak drsně ukázaný jak to v takových vězeních vypadalo, až na pár výjmek je to celkem pohodička a trošku to nudí, někdy jsou ty příběhy sice zajímavý, ale jak to skončí tak to začne nudit, takže se to pořád pohybuje mezi průměrným a nadprůměrným filmem, naštěstí konec filmu je už drsnější a opoznání zajímavější, zvlášť když je to podle skutečný události a vyvádí film z šedi průměru, ale určitě se to dalo zpracovat líp. (26.03.2005)

Stát ve státě s vlastními pravidly. Film je silnou výpovědí o tom, co se v roce 1992 ve věznici stalo. Mohlo to být takhle, ale i nemuselo. Policie, Bůh a vězni vědí, co se skutečně odehrálo. Zemřelo 111 vězňů. V řadách policistů žádné ztráty nebyly. Měla jsem z toho dojem, že policie si tam šla vyloženě zastřílet. No co, vystřílíme pár aidsáků. Ty přece nikomu chybět nebudou. Věznice Carandiru byla v roce 2002 srovnána se zemí. Nebýt filmu, tak ani nevím, že se někde ve světě stalo něco podobného. Film je sice trošku delší, ale v tomto případě to bylo dobře. Režisér nám alespoň vylíčí celou situaci a co jí předcházelo. Odkryje nám jednotlivé příběhy vězňů a jejich osudy. (07.02.2009)

Jedna velká agitka OSN na používání kondomů, humánní zacházení s vězni a toleranci vůči homosexuálům potažmo transexuálům. Škoda jen, že scénář absolutně nepočítá s nějakou výraznější dějovou linkou a ukazuje sice pěkné, leč povětšinou lehce bezobsažné obrázky, které jsou sice technicky výborně zvládnuté, ale nemálo jich je opravdu zbytečných. Celé dílo se bohužel rozpadá do několika prachbídně vygradovaných epizod, jejichž zakončení se vždy nese ve stejném rytmu. Zločince dohnalo k trestnému činu prostředí a on za to vlastně nemůže. Alibistická klička, která deklamuje že vše je vlastně popsáno samotnými vězni, je nepěkným úskokem, který si hraje s divákovým vnímáním a podsouvá mu sympatie, které si dotyční s největší pravděpodobností vůbec nezaslouží... (01.05.2005)

Předem upozorňuji, nenechte se zmást českým názvem. Ona totiž dlouho vyčkávaná vzpoura přijde až na samotném konci. Pro někoho tak může být těch dvě a půl hodiny až příliš silné sousto. Celý film totiž zachycuje "pouze" každodenní život v jedné z největších věznicí světa. Vybraní nedobrovolní obyvatelé nám tu a tam odvypráví svůj příběh, jejichž účel spočívá v tom, aby ukázali, že i vězni jsou lidské bytosti s city jako všichni ostatní. Divák si má tak možnost vybrat si z mnoha charakterů, kterým v předzvěsti ohromné vzpoury hodlá držet palce. Melancholický ráz (dá-li se tomu tak říci) se nástupem ozbrojených sil okamžitě utne a nastává jen těžce uvěřitelné peklo. Tím méně, že se natáčelo dle skutečné události. V tomto případě má tento fakt velice silný význam a umocňuje celé vyvražďování. Hrůza. 80% (18.05.2013)