Vzbura vo väznici Carandiru

Dlouho je trend filmu formován záplavou flahsbackového vyprávění příběhů jednotlivých trestanců. To vcelku příjemně utíká a když se náhodou jeden z vykreslovaných osudů moc zajímavý nezdá, platí jistota, že hned za pár minut bude naservírovaný další a zase další. Postupem času se ale ze zajímavého vězeňského příběhu stává na úkor všeho filmového vlezlá agitace, která všemu přirozenému dost podkopává nohy. Kdyby brazilci ovládali CGI, polovina vězňů má na hlavě svatozář. Upjatý názor tak zbytečně kazí jinak celkem dobrý dojem. Alternativa: Celda 211 . (11.06.2011)

Mám moc rád filmy a knihy s vězeňskou tematikou, Carandiru mě celou dobu moc „bavilo“, takže dávám 5. Kondomovou osvětu a boj proti AIDS nebo zobrazení těžkých životních podmínek ve věznici je tu třeba brát jako nutné zlo, jako nezbytné poselství, kterým se film sám před sebou snaží ospravedlnit. V tomto ohledu je lepší třeba starší Babencovo syrové Pixote. Film je jeden velký kýč, ale kýč blyštivý, kýč který je gombrowiczovskou oslavou krásy mladého, nízkého a nehotového a jejich nadřazením starému, dokonalému a tedy mrtvému! Sám Gombrowicz nikdy nezašel až k nízkosti trestanců, tuto hranici překročil až Jean Genet. Oproti Charriérovu Motýlkovi tu chybí posedlost útěkem, motivovaná nespravedlivým odsouzením. Oproti Solženicynovu Jednomu dni Ivana Děnisoviče tu chybí politický rozměr a redukce zobrazeného na nelidské podmínky ve vězení. K Dostojevského Zápiskům z Mrtvého domu má film blízko v zobrazení jednotlivých lidských osudů. Nejblíže má ale k Genetově glorifikaci zločinu a zbožnění drsných, špinavých a páchnoucích (tady častěji nemocných nebo drogově závislých) zločinců-hrdinů. Genet se podobně jako Carandiru opájí drsnou mužskou láskou, elegancí zpocených mužných a svalnatých těl. V rovině estetizace zla a hledání krásy v ošklivosti tkví hlavní síla filmu a právě v této rovině je jeho poselství nadčasové. (26.06.2007)

Vězeňské drama jako řemen, nejvíc se mi líbil lékař, ta postava byla ohromně sympatická.. Propletenec vztahů, násilí, drog, vražd je natočený moc pěkně, má syrovou i tísnivou atmosféru protkanou špínou a odpadky.. Má jediná výhrada k tomuto snímku je, že svádí a tak trochu manipuluje diváka, aby fandil vrahům a násilníkům a uvěřil, že jsou to správňáčtí chlapáci, které ke zločinu dohnala společnost.. (10.02.2022)

Pôsobivá väzenská dráma zbavená akejkoľvek shawshankovskej poetiky, realistická a drsná - najmä záverečný masaker (aj keď mi vzdialene pripomenul trash beyond re-animator). Oproti Kiss of a Spider Woman (čo má Babenco s tými basami a transkami) je to väčší nárez a jediné negatívum je možno miestami zbytočne naťahované príliš popisné scény z predchádzajúceho života väzňov. Celkovo však výborný film, na ktorý sa nezabudne hneď na druhý deň. (02.02.2005)

Čtvrtej film z mýho vězeňskýho pětiboje(5 filmů s vězeňskou tématikou). Snímek většinu stopáže sleduje osudy několika vězňů svěřujících se se svým osudem místnímu felčarovi. Což mě osobně nevadilo. Samotná vzpoura začíná až necelou půlhodinku před koncem. Stejně jako Ve filmu Město bohů(2002) ani tady brazilci nezklamali. Za mě povedej kousek ale chápu že nemusí sednout každýmu. (20.12.2022)