Hovor s ňou

Hable con ella stavia na originálnom námete. Na prvý pohľad platonicky zmilovaný ošetrovateľ, ktorý sa stará o tanečnicu v kóme, zostáva zo svojou pacientkou na nadčasoch takmer každý deň. Rodine to viac menej vyhovuje keďže doktori nedávajú veľké nádeje na prebudenie. Avšak milé hranie sa na lásku medzi lúzrom a krásnou ženou sa pretaví do závislosti a obsesie v ktorom hlavný hrdina už nedokáže rozlíšiť fikciu od reality. Vynikajúci námet aj kamera, no v podobných filmoch mi v poslednom čase začína prekážať prílišné cinefilné prvky ktoré sú pri takýchto zaujímavých príbehoch skôr na obtiaž a nudia. Je dôležité mať peknú vizuálnu stránku ale tuto ide viac o príbeh. (16.01.2019)

Zpočátku vypadalo mé první setkání s Almodóvarem hodně špatně a já skrz tu uspávací poetiku a psychologii odhadoval, jestli bude režisér ždímat emoce tím či oním směrem a jestli zvolí nějaký obligátní konec "a" či "b". Naštěstí jsem se mýlil a závěr filmu zcela obrátil i jeho účinek. Nadsázka mi k režisérovi sedne mnohem víc. (08.09.2005)

Se vztahy to nikdy není jednoduché, že? Tak jestli Tě baví se jimi zaobírat, zde je povinný filmeček pro Tebe. A stojí za to se podívat, jak city dokáží člověku vstupovat do života, co vše je člověk ochoten pro ně podstoupit. A nikdy nevíš, jak to nakonec dopadne. I když....kdy to je, to "nakonec"? - ve filmu je to vždy těsně před závěrečnými titulky. Almodóvar s grácií jemu vlastní nám dokáže porce pocitů servírovat postupně tak, že někdy jsou závěrečné titulky pro naše srdce osvobozením, jindy se na ně raději ani netěšíme... Rozhodnutí je na svém srdci....máš jej na správném místě, nenechal-li Tě tento film chladným. (01.10.2005)

Opravdu velmi silný snímek a pro mne možná ještě lepší než "Vše o mé matce", který dojme a zanechá ve vás zvláštní pocit. Oscar pro Pedra Almodóvarova za nejlepší původní scénář je vzkutku zasloužen! Za zmínku také stojí, že zde hraje malou zajímavou roli Paz Vega /hlavní předstvitelka filmu Sex a Lucía/ :) (03.06.2003)

Už dlouho se mi nestalo, aby mne nějaký snímek tolik překvapil svou filmařskou precizností, a přesto zůstal maximálně přístupný i mainstreamovému diváku. Mluv s ní je poezie! Nádherná symfonie hýřící neskutečně sytými barvami, s nadšením si vyhrávající s jejich kombinacemi - ta živelnost barev je přímo hmatatelná. Je to také studie krásna uzemňující promyšlením postavením všímavé kamery, ladný balet, ARTista žonglující s divákovým estetickým cítěním, s jeho dojmy a především emocemi. Není tedy divu, že díky této pestrosti téměř navozuje dojem rozpohybované impresionistické malby, malby, která je navíc okořeněna kapkou zdravého modernismu. Jestliže jedna z hlavních postav prožívala silné okamžiky upřímným pláčem, ani já jsem k tomu u mnoha scén neměl daleko a nestydím se za to. Mluv s ní totiž skutečně silných scén a silných momentů obsahuje fascinující škálu, a co více - přímo prosí o jejich bezprostřední prožití. Jako značně poetický typ jsem nemohl natrefit na lépe... Jediné, co mne zamrzelo, je poněkud uměle oddalovaného rozuzlení (ač krásné), které tento klenot španělské kinematografie snadno připravilo o bezpodmínečné absolutorium. Ovšem, jinak jde o brilantní a přímo požitkářský umělecký film (s krásnou hudbou). Díky za něj, Pedro! 4,5* (30.09.2008)