V a její magický život

Je to dokument drobných náznaků, a jestli se vám bude líbit, závisí podle mě na tom, jak moc jste je ochotní číst. Pokud nejste, bude to pro vás story holky co jezdí na larpy kde se nic nestane, doma si povídá s bratrem a matkou o ničem, a jede konfrontovat otce, kde se stane stejné houby jako se dělo hodinu před tím. Plus nekonečné záběry snídání a finské přírody. ___ Někdy jsem měl skoro pocit, že z velké dálky slyším hlas režiséra, jak říká: "Ty vole, to je tak super téma, pojedeme s ní na larp, tam se něco musí stát, co odrazí její vztah k otci a ten dokument udrží pohromadě... dobře, tak ne, ale tklivá scéna s mámou bude super... ok, ok, nevychází to, ale konfrontace s otcem, to bude vrchnol filmu-- FUUU, UDĚLEJTE NĚKDO NĚCO, TAKHLE TO BERLINÁLE NEVYHRAJEM!" ___ Pokud jste ale ochotní odpustit absenci jednoznačně dramatických scén a baví vás usuzovat lidské pocity a názory na základě pohybů očí, malých gest a hovorů o banálních věcech, tak v dokumentu myslím můžete najít nějakou linku a vykonstruovat jakýsi příběh; ale celou dobu jsem si nebyl jistý, jestli tam fakt je, nebo je to jen zbožné přání režiséra a já se mu snažím pomoct, protože mám rád larpy. (12.03.2019)

Nezvykle kompaktní dramatický útvar, zcela rušící hranici mezi dokumentem a fikcí (a vzhledem k tomu, jak dobře to ve výsledku funguje, mi přijde zbytečné řešit, kde končí syrový záznam a začíná inscenace). Některé kompozice jsou na úrovni Rogera Deakinse a příběh se vyvíjí jako klasické psychologické drama, prohlubující charakterizaci protagonistky, rozvádějící omezenou sadu motivů a vrcholící nepříjemnou konfrontací a následnou katarzí. Hlavní hrdinka, pětadvacetiletá Veer, se pohybuje mezi fikčními světy larpingu, kdy film přejímá perspektivu larperů a žánrově se proměňuje ve fantasy nebo napínavý survival horor, a realitou, ve které se potýká s duševně nemocným bratrem a depresí a úzkostmi - následky traumatizujícího dětství s otcem, násilnickým alkoholikem. Ve vnímavém přiblížení terapeutických účinků, které může mít širší veřejností jinak dost znevažované hraní her a nošení masek, vidím hlavní přínos filmu. Když Veer v jednom z dialogů vyjádřila naději, že pro ni úniky do fikce a vytváření alternativních identit jednoho dne nebudou nutným prostředkem sebezáchovy, ale prostým zdrojem potěšení, šlo o jeden z nejemotivnějších momentů filmu, v němž jsem se našel víc, než bych chtěl. Věřím přitom, že aby vás V a její magický život oslovil stejně, nemusíte vůbec znát LARP ani být hráči počítačových her. Stačí trocha empatie (a možná ještě slabost pro úchvatná panoramata zasněžené krajiny). 90% (12.03.2019)

O larpu jsem hodně slyšel a jednou jsme si to dokonce vyzkoušeli na sobotním odpoledni na víkendu na Děčínsku, kde jsem hrál otce rodiny. Ale vůbec mi to nechytlo, spíše otravovalo. V dokumentu je ale ještě jedna dějová linka sledování života Veery a hlavně překrásná zimní rozlehlá finská příroda. (27.12.2020)