Vlastníci

To nejlepší z našich lůzru a hnojů! Fantasticky napsaná a ještě lépe zahraná koncentrovaná kvintesence zmrdstí, maloměšťáctví, debility, přizdisráčství, vychcanosti, bonzáctví, afektovaného pičizmu a lopatistického egoismu pod jednou hnijící střechou. Absurdní karikatura? Ani hovno. Libovolný náhodný dvanáctičlenný výtěr z populace bude obsahovat nadpoloviční většinu těhle hovad. Už jen při pohledu sem je zřejmé, kolik těch pičusů nevydýchalo pohled do zrcadla, nebo nepochopilo, na co se vlastně vůbec dívají. Komedie? Ani hovno 2. Mrazivá tragédie, jejíž transpozice do makro roviny rovná se Babitch. Na naše poměry nebývalý sarkastický skvost, který oproti většinovým kinoprodukcím alá TV Hovna a Prima Hnooj vypadá jako Chamonix vedle Špindlu nebo chcete-li jako luxusní belgická čokoláda vedle úplavičného průjmu. Za tohle zasloužíš pořádně zcákat záda, Jirko. Bravo. (28.03.2020)

Kina jsou plný a diváci se v nich smějí v pravidelných intervalech, ale za mě bohužel docela slabota, o jeden možná i dva levely slabší než skvělá divadelní hra. Ta jiskrnná živost předlohy se na plátno úplně nepovedla převést a ani ji nic adekvátně nenahradilo, navíc hvězdnější herci v některých momentech nepůsobí úplně přesvědčivě (Havlová, zčásti Voříšková) a i dějově se to v poslední třetině notně rozpadne. Radši bych šel znovu do divadla. (01.12.2019)

Asi takhle - jsem právník, na schůze SVJ jsem pravidelně chodil, manželka byla ve výboru SVJ, táta je asi desátým rokem předsedou výboru jiného SVJ a letos se chystá skončit. A je to inženýr a jmenuje se Kubát;) Takže bych mohl být ideální cílovka a lámat se smíchy od začátku až do konce. Ale to se nestalo. Asi jsem mockrát hasil hádky mezi zapřísáhlými odpůrci klimatizací ze severní strany domu a jejich stejně urputných zastánců z jižní strany, nebo až příliš často a emotivně proklínal až do třetího kolene všechny ty kretény, kvůli kterým jsme nebyli usnášeníschopní, protože jim bylo zatěžko podepsat i jen tu blbou plnou moc, ale ve zbytku roku měli spoustu hemzů o tom, co je kde špatně:) Nebo že by to bylo tím vzýváním zdravého rozumu ve chvíli, kdy zasloužilé partajníky napadlo navrhnout zákaz hlučných prací v domě každý den od 11 do 14 hodin s tím, že všichni mají v bytech (v domě, kde se co tři měsíce někdo odstěhovával a někdo jiný nastěhovával) všechno hotové? Anebo třeba ten čas ztracený posloucháním výhrad proti zvýšení příspěvku do fondu oprav, protože pak by musel pan X přece logicky chtít za byt víc, když ho bude prodávat, aby se mu to vrátilo, a to se mu tedy moc nezdá, a je tedy zásadně proti, protože už to má nějak spočítané a už má rozjednaný prodej... o šest let později stále v tom bytě bydlel;) Proč to tady vypisuju? Protože mi až druhý den došlo, že Vlastníci jsou - sice bravurně zahrané a zrežírované, a bohužel zcela trefné, ale stále pouze - figurkaření. Ale ne tak docela prvoplánové, protože pan režisér a scénárista v jedné osobě s divákem hraje velmi pěknou hru na předsudky, když postavu dlouho nějak líčí na základě jednoho rysu (Ramba - biomatka, Kotek - podpantoflák, atd. atd.), aby najednou odkryl jinou část její osobnosti, a ejhle, najednou jí můžete třeba i zpětně pochopit a fandit jí. Takže ještě jednou - smekám před výkonem režiséra i jednotlivých herců a hereček. Zejména Klára Melíšková, která mě vždycky dokáže uhranout, mi tady přišla dokonale nesnesitelná:) Na to, aby Vlastníci byli novodobým Hoří, Má Panenko, jim něco schází a něco přebývá. Přebývá jim divadelnost a chybí jim kus srozumitelnosti a vypravěčství. Co mají za význam Bernáškovi? Jejich reakce nedávají smysl a slouží jen jako absurdní rekvizity skoro v duchu Monty Pythonů. Nebo spíš Lynche. Co měl znamenat výstup jednoho z Čermáků na toaletě s paní Bernáškovou? A co ten hopskok zlom v jednání všech na závěr filmu? To už musel být konec, tak se to tak prostě udělalo? Pro mě je až příliš toho, co mi zážitek z filmu kazilo, ale do třetice, jako přehlídka lidských povah a úžasných hereckých výkonů jsou Vlastníci skvělí. Půjdu ale mírnit to všeobecné nadšení a dám "jen" 70%. (08.04.2020)

„Plyn byste si měli nechat... na sebevraždu.“ Vlastníci začínají jako lehká a svižná konverzačka, jejíž temné podtóny postupně a poměrně organicky zesílí natolik, že začnou udávat tón vyprávění (byť daný, jestli se nepletu, hlavně tím, o čem a jak se postavy baví, nikoliv proměnou stylu - ale pro ověření bych film musel vidět znovu). Z kina tak budete odcházet spíše s úzkostí než s úlevou. Jde o smělý a v českých žánrovkách poměrně ojedinělý tah. Lépe by fungoval, kdybychom postavy alespoň trochu poznali ještě před schůzí, kdyby byla expozice doladěnější. Takhle mnohé z nich zůstávají pouhými jednorozměrnými a ve své omezenosti nepřesvědčivými komediálními typy, které se nikam neposunou (zejména postavy Havlové a Novotného). S tím, kam by se měl příběh posunovat, je celkově potíž. Na začátku není stanoven žádný cíl, k němuž by děj směřoval. Jediný rámec poskytuje zhruba devadesátiminutové trvání schůze, takže se moc nemáme čeho chytit, čím se nechat vést. Teprve zpětně se jeví, že film řídilo bobtnání nevyřešených křivd a závad z minulosti, dané neschopnosti vést konstruktivní dialog a na něčem se k vícestranné spokojenosti domluvit (dokud se neobjeví někdo, kdo nabídne jednoduché řešení „pro všechny“, sloužící ve skutečnosti zejména jemu samotnému). Přes tyhle výhrady, neefektivní opakování některých vtipů (Malého rozdávání vizitek) a místy špatně odhadnutou hranici, kdy má nekorektní humor vypovědět něco o postavách a kdy jen pobavit diváka, jde o jednu z nejlíp napsaných, obsazených a zahraných českých komediích letošního roku, kterou si časem rád zopakuji. 65% Zajímavé komentáře: JFL, Marthos, castor, niethustra, Marze, decouble, major.warren, Psice, Sala1, johnny01, spotczek (15.11.2019)

JÁ BYCH BYL NEJRADŠI, KDYBYCH SEM NEMUSEL UŽ NIKDY CHODIT. Jiří Havelka zazářil v seriálu Až po uši, přišlo pár reklam a několik filmů, zjistil jsem, jak velký divadelní talent to je a i jeho moderátorské aktivity se mi líbí (Magnesia Litera, Ceny české filmové kritiky). Už dávno mě napadlo, že by mohl natočit komedii, u které režisér i divák přemýšlí. Právě proto mě dvojnásob štve, že mě ten film tak minul. Mám s ním stejný problém, jako se seriálem Mindhunter - je mi naprosto jasné, co co tvůrcům šlo, ale zasáhnout mě se jim nepodařilo. Pravda, byl jsem překvapen, jak rychle mizí komedie a stává se z toho regulérní drama lidí, kteří když se dohodnout nechtějí, tak se zkrátka nedohodnou, ať k tomu mají jakýkoli důvod. Ani to, či hořký konec mé hodnocení nezdvihl výše. A dost mě iritovala ta přílišná repetitivnost (Malý, Melíšková). Stříhat, krátit! Příště budu snad spokojenější, pane Jiří. (02.12.2019)