Vlastníci

Neříkám, že je to zklamání, ale na čtyřicetiminutovou televizní inscenaci nebo divadelní představení (z kterého se ostatně vychází) mi to sedí jednoznačně víc. Přitom se na počátku minimalističtí Vlastníci jeví velmi sympaticky. Námět je výborný. Asi tucet vlastníků bytových jednotek se sejde na pravidelném shromáždění, mají řešit důležité body, jenže než se k nim vůbec dostanou, ostře si vjíždějí do vlasů, vytahují staré křivdy, předhazují drby a domněnky, chybí mezi nimi konstruktivní dialog. A jednají mnohdy jen ve vlastním zájmu. Ano, občas jsou to hořká setkání, ale na schůzích vlastníků to takhle skutečně nevypadá. Celé to začíná jako chytrá satirická komedie, která se může pochlubit funkčních humorem. První půlhodinka je skvělá. Pak se ovšem zostří hrany a jako bychom se pokoušeli o jakési kruté podobenství, jenže to nefunguje, stejně jako přehnaný důraz na stereotypy. Považuji se za docela inteligentního diváka, takže mi stačí jednou (dvakrát) ukázat, že jeden z přítomných neví, kdy zvednout ruku, jiný nemusí kdykoliv (když svitne naděje) předhazovat vizitku s nějakou tou firmičkou, další tupě opakovat spojení „střet zájmů“. Nevadí mi absurdní humor, ale.. Herci jsou velmi dobří, ovšem jakousi tvůrčí „chybou“ zůstávají jednorozměrnými a nepřesvědčivými komediálními typy. Ústřední manželský pár je fajn. Voříšková působí při výbuchu hysterie dvakrát skvostně, dvakrát ale překvapivě zcela naopak, Kotek má výbuch jeden a dopadl bídně, obávám se, že jejich chyba to úplně není. Lábus vzpomínající na staré časy i homosexuál Polák jsou fajn, stejně jako ušťouraná pavlačová drbna Havlová či byrokraticky přeorganizovaná Melíšková. Novomanželé v druhém plánu jsou otravní, reakce na možný blížící se porod je pak úplně mimo. 65% (22.03.2020)

„Tak dejme stranou i morálku.“ Každý, kto bol aspoň na jednej bytovej schôdzi vie, že je to podľa skutočných udalostí. Nejde ani tak o byrokraciu, ktorá k tomu logicky patrí. Ide skôr o to, že sa často riešia predovšetkým osobné frustrácie a naštrbené vzťahy a (pra)staré krivdy a na dôležité veci (napr. renovácia stavby) nakoniec nie je poriadne čas. Ak schôdza trvá dve hodiny a z toho je nakoniec 20 minút na praktické riešenie serióznych problémov, som ešte veľký optimista. Z tohto filmu občas mrazí, občas je fakt poriadne vtipný, koniec možno mohol byť výraznejší, ale v podstate aj tento má svoj zmysel. Občas sa vyskytli veci, ktoré by som ako režisér utlmil alebo rovno vymazal, ale inak som spokojný a už z princípu pod 4* nemôžem ísť. A ani nejdem. No ak chcete, môžeme hlasovať. (03.04.2020)

"Kdo bude sčítat hlasy při hlasování o tom, kdo bude sčítat hlasy?" Každá domovní schůze je sbírkou absurdit a tohle byla taková komorní bestofka. Prostě bylo to dokonalý a v podstatě všichni vlastníci by si zasloužili výbuch plynu v domě, ránu prožraným trámem do palice a následný udušení stanovama SVJ. No jo, prostě mě vtáhli do děje a probudili ve mě touhu zabíjet. To jim neodpustím, už to nechci nikdy vidět a po vzoru pana Švece hlasuju vždycky PRO. (24.09.2021)

Nádherná mikro komedie z prostředí, které svým potenciálem už samo o sobě inspiruje. Jiří Havelka je zajímavá osobnost dneška, jako herec je sice hezký, ale toporný, nicméně jako režisér je kreativní a patří mezi ty nejlepší z nové generace Studia Ypsilon. Jeho Vlastníci mají skvělé až hvězdné (na naše poměry) obsazení. Výborný tah na branku a hlavně komediální timing. Podobný druh humoru nabízela už Chata na prodej, ale cítím, že k Vlastníkům se budu skutečně pravidelně vracet. "Klidně si výtah postavte až od druhého patra!" (28.11.2019)

To je furt řečí, jak v ČR nevznikají žánrovky, a přitom tu vznikl jeden z nejdrásavějších hororů posledních let, který na konci člověka vyplivne zdevastovaného a pošramoceného. Mnozí, včetně samotného autora uvádí jako hlavní referenční dílo "Dvanáct rozhněvaných mužů". Svým vykreslením lidské malichernosti a sebezahleděnosti, konceptem klaustrofobního papiňáku celé společnosti na hrstce pečlivě profilovaných figur i drastickým závěrem mají ovšem "Vlastníci" mnohem blíže k hororovému milníku "Noc oživlých mrtvol". "Vlastníci" jsou nelítostně precizní metafora soudobé české společnosti, ale i obecné náročnosti demokracie a děsivého dobrovolného předávání moci a odpovědnosti manipulátorům. Fakt, že takové dílo se stane diváckým hitem (což je samo o sobě skvělé), zůstává v jádru anomálií, která českou společnost ukazuje buďto jako vyčerpanou a zničenou, nebo zvrhle masochistickou. (31.03.2020)