Vlastníci

Nejlepší česká komedie od dob Vlasty Buriana. Vtipné, ale neprvoplánovité dialogy, výborně vykreslující jednotlivé postavy. Interiérová dialogová konverzačka, ve které do sebe jednotlivé postavy perou hodně ostrou slovní munici, která však nezabíjí, ale pořádně rozesmívá. Jako "vlastník" se občas účastním podobných schůzí a musím říct, že i přes svou nespornou humornou složku má film hodně blízko k realitě, protože tyhle schůze, to je někdy horší než tryzna. Jirka Havelka při svém filmovém debutu dokonale vychytal casting, nejen to, že ve filmu hrají samí moji oblíbení herci, ale s přesností trefených postav herci předčí i elitní odstřelovače. Když jsem poslouchal Jirku Lábuse, říkám si, že část národa nám opět začíná "lábusovatět", bohužel. Vtip však není jen v dialozích, ale i v obraze, stín na plátně, konzumující David Novotný, to vše je vysoká humorná. Ovšem občas z těch všech povah až zamrazí. Herecké elitě vévodí Terezka Rambo, která se vrací po pauze a zdá se, že jí jen a jen prospěla a jak jsem si myslel, že svůj výkon z Laputy už nepřekoná, tak ouha, tady je ještě lepší. Zmínil bych i Dášu Havlovou, tu jsem ve filmu neviděl, ani nepamatuji a bylo cítit, že si svou roli vysloveně užívá, no musel bych chválit asi každýho zvlášť což nemá moc smysl, protože jedním slovem všichni mají u mně jedničku z hvězdičkou. Vlastníci jsou rozesmívák, který ti spolehlivě pomůže překonat tohle zkurveně depresivní podzimně zimní období. (14.11.2019)

„Tak dejme stranou i morálku.“ Každý, kto bol aspoň na jednej bytovej schôdzi vie, že je to podľa skutočných udalostí. Nejde ani tak o byrokraciu, ktorá k tomu logicky patrí. Ide skôr o to, že sa často riešia predovšetkým osobné frustrácie a naštrbené vzťahy a (pra)staré krivdy a na dôležité veci (napr. renovácia stavby) nakoniec nie je poriadne čas. Ak schôdza trvá dve hodiny a z toho je nakoniec 20 minút na praktické riešenie serióznych problémov, som ešte veľký optimista. Z tohto filmu občas mrazí, občas je fakt poriadne vtipný, koniec možno mohol byť výraznejší, ale v podstate aj tento má svoj zmysel. Občas sa vyskytli veci, ktoré by som ako režisér utlmil alebo rovno vymazal, ale inak som spokojný a už z princípu pod 4* nemôžem ísť. A ani nejdem. No ak chcete, môžeme hlasovať. (03.04.2020)

// Povedená komediální variace na 12 rozhněvaných mužů, akorát místo osudu jednoho obviněného muže se rozhoduje o osudu jednoho baráku, který může a taky nemusí každou chvíli explodovat. Že to je herecká a na naše poměry i dialogová hitparáda je z toho zdejšího hodnocení všem tak nějak jasný, za mě tak vlastně zmíním ještě překvapivě snaživou kameru, která by se bohatě mohla spokojit s tou jednou místností a pár lidmi, ale místo toho dostáváme hezký detaily na tváře, po dlouhé době zase cool zpomalovačky, a taky pár překvapivě drsných střihů na statické záběry pokojů a praskajících pojistek doplňujících náladu a atmosféru jednání. Po emoční stránce to rozhodně není tak mistrovské dílo jako od pana Lumeta, ve sféře komedií jde ale o něco tak zásadně povedeného a ojedinělého, že přidávám tu pátou hvězdu a začínám se těšit se na Havelkův příští film. 9/10 a jednoznačně nejlepší český snímek od Ztraceni v Mnichově. (13.01.2020)

Ono je jedno, jestli jde o schůzi společenství vlastníků jednotek nebo zasedání akademického senátu FAMU, je to všude stejně kafkoidně šílený. Tleskám celému hereckému obsazení a hlavně Havelkovi, co v tý jedný malý a ošklivý místnosti dokázal za těch 8 natáčecích dnů natočit. Vtipná, tragická a parádně vygradovaná záležitost. (22.11.2019)

"Vlastníci jsou debutem zkušeného tvůrce, divadelní hrou podanou velmi filmovými prostředky, burácející komedií se strukturou klasické tragédie a s drtivou katarzí. Z těchhle (téměř) oxymóronů vyrůstá snímek Jiřího Havelky, pevně spojeného s divadelním uskupením Vosto5, jako monolit – děsivě trefný kolektivní portrét lidí vzpírajících se nutnosti dojít ke vzájemné shodě." Tentokrát máme všichni štěstí. Já vás - kdo jste to snad ještě neviděli - můžu poslat na Vlastníky, aniž bych to provázela hutným, překombinovaným textem, který jsem nemusela půlku noci potit a vy půl dne luštit - hodila jsem ho rozepsaný do koše. Vojtěch Rynda totiž napsal klidnou, soustředěnou recenzi, kterou bych téměř slovo od slova byla chtěla napsat já - jenže já bych se to samé pokusila říct na polovině formátu a v každé větě všechno najednou, kdežto on je ke čtenářům galantní a dal si tu práci, že všechny důležité postřehy poskládal a rozvinul v po sobě jdoucích čtivých a spolehlivě výmluvných odstavcích. Odemykám tu na své náklady v odkazu níže placený článek z Deníku N, celou Ryndovu recenzi, a Vy čtěte, šiřte - a kdo jste nebyli, jděte se na to modelové drama předvádějící v akci tristní konsensuální potenciál jedné namátkové české občanské buňky, z jakých se dnes bohužel většinově stále ještě skládá naše společenská základna, podívat. *~ https://denikn.cz/241647/filmova-prvotina-jiriho-havelky-vlastnici-je-panoptikem-v-akvariu-kde-dochazi-vzduch/?cst=c23fde70d8ffb6ee25a87af65ba7908b88452e8b (04.12.2019)