Boží láska

Pseudošokující blábol, který mě postupem minut solidně sral až dospěl do vznešeného rozuzlení, který mě dost rozesmál. Ale nic proti, smýšlení lidí v Brazílii může být jiné a nikomu to brát nechci. 20%, které nedávám já, ale Bůh, který do mě vstoupil a to především za supr formu, kterou by se mohl leckdo učit u nás. (19.11.2019)

Dira Paes ( 50 let ) jako členka křesťanské sekty, která chce přivádět lidi na víru kombinací modliteb, sexuálních orgií a disco muziky. Stačí vzít témata jako sex a náboženství, které lehce můžou překročit kontroverzní linie, zabalíte to do rádoby uměleckého filmu a myslíte, jaký jste děsnej umělec. Sorry, neuvěřil jsem ničemu , že by nebylo na hloupý efekt, film o ničem. Nadsadím dvě hvězdy za hezkou Brazílii. (08.01.2020)

Film, na němž je toho objektivně hodně k ocenění. Kamera kouzlící záběry z šera vystupujících neonových barev, decentní ale působivé herectví Diry Paes, vynalézavá režie, díky níž si vlastně ani nevšimnete, že jde o nízkorozpočtový snímek, nebo některé mrazivě vtipné nápady jako například drive-in zpovědnice. Přesto je toto discodystopické varování před možným budoucím vývojem brazilské společnosti za Bolsonara podivně chladné, řídké a nepůsobivé. (14.10.2019)

Dobrý kuchař sáhne po koření, aby dal vyniknout jistým chutím, ten špatný, aby zakryl své neumětelství. Obávám se, že rok 2027 a vše s ním spjaté zde slouží právě jako ono koření špatnému kuchaři. Téma člověka, který se brání přijmout zázrak, který celou dobu vzýval, ve všech ohledech lépe zpracovala už Jessica Hausner v Lurdech. A tohle všechno říkám jako někdo, komu se Neonový býk vážně moc líbil. (01.04.2019)

Bůh se tady neuctívá na mších, ale na tanečních party, pro rozhřešení se jezdí autem do drive-in zpovědnic a hlavní hrdinka toužící po dítěti oddaně pracuje na úřadě, který lidem rozmlouvá rozvody. Manželům v krizi pomáhá ve společenství Boží láska, které se pokouší obnovit vyhaslé vztahy pomocí rituálů, modliteb a praktického sexuálního „výcviku“. Ještě bizarnější prvky obsahuje domácké soukromí hrdinky, jejíž manžel vyrábí pohřební věnce a na krkolomném přístroji značky Made in China se pokouší o léčbu vlastní neplodnosti. Rekvizity fiktivní budoucnosti účinkují svou absurditou, což se týká zejména automatizovaného provozu zpovědnic od nahrávek chvalozpěvů až po kadidlo, nicméně z neosobně chladného vyprávění čiší, že spíše než varování si tvůrce hledá uměleckou zástěrku pro měkčí pornografii. Výsledná podívaná je strašlivě nezáživná, ve své podstatě banální a k nepřečkání. (12.04.2020)