Living Still Life
Réžia:
Bertrand MandicoScenár:
Bertrand MandicoKamera:
Pascale GranelHrajú:
Elina LöwensohnRecenzie (3)
Žena středního věku, se zašlými půvaby, snad bezdomovkyně, říká, že by chtěla být obyčejnou ženou. Jde zimní krajinou, kde je mrtvý zajíc i kůň. Koňovi dá injekci a ten ožije. Pak nalezne ležící nahou ženu, opraví jí ruku na břiše...Estetizace podivná, nikam nevedoucí....(50%) ()
Na pohled sice hezké, uvnitř ale prázdné. ()
Film má stupňovitou strukturu o čtyřech dílech a s úvodem a závěrem. Žena nachází v krajině mrtvoly a oživuje je prostřednictvím animací. Muž se stále přibližuje anebo vzdaluje. Surreálné a znepokojivé, ostře barevné obrazy (barevná symbolika). Možná je to představa ženy o sobě samotné. Možná je to meditace nad vznikáním uměleckého díla o sobě. Působí to, jako by Elina chtěla být jako mrtvá žena, kterou stylizuje a animuje. Pohřbení reality a sebe sama prostřednictvím oživující animace. Vytvoření nové virtuální reality, fikčního světa. Citát k filmu je Disney. Připomíná to Greenawayovo ZOO, ale také Trierův Element of Crime. Krásná dílnička. ()