Nový papež

Co jsem kritizoval u Mladého papeže, to již neplatí pro Nového papeže, protože postavy v něm zobrazené znám a fandím jim. Dalším plusem je, že Sorrentino přitlačil na komediální notu (hlavně první epizody), čímž o smích a úsměv nebyla nouze. Hlavně u papeže Františka II. John Malkovich zde podává další ze svých výborných výkonů a geniálně sekunduje Jude Lawovi, který si samozřejmě druhou polovinu série krade pro sebe. Zakomponování teroristické linky též potěšilo. Přesto ale pozor, seriál je často úmyslně umělecky stylizovaný. Neberu to zde jako chybu, protože Sorrentino pro prezentaci své umělecké myšlenky nepotřebuje realitu, ale jakýsi herecký a komparzní tanec o realitu se pouze opírající, umě zachycený na kameru. Například závěr řady s objímáním. A též i často cituje různé filmy a celebrity, jejichž slávu ohýbá k rozmělnění napětí a vyvolání úsměvu. Kvalitu první série si to nicméně drží. 80% (08.01.2021)

Sorentino ještě není v klatbě ?! Úžasný scénář, tak promakaný a vrstevnatý, přitom to podává tak lehce stylem a vtipem Romanzo popolare. Je to filmařský Bůh, proto zvládl zaneprázdněného J. Lawa odpočívat chytře v komatu, geniálně dosadil Malkovitche a nový prostor využil k novým provokacím bez bázně a hany . Kázání v závěrečných epizodách jsou impresivní a jedinečné eseje o pokoře, soucitu a lásce, věcech , které se postupně vytrácejí z lidských vztahů i církve. Sláva mu ! Klidně dám deset hvězd. (09.02.2020)

Nový papež je pokračováním a rozvíjením obrazu postmoderního Vatikánu zrozeného z divokých vizí mistra imaginace Paola Sorrentina, se kterým se diváci seznámili už v předchozí sérii o mladém papežovi. Konzervativní revoluci Lennyho vystřídá kratičké intermezzo - sociální revoluce Františka II., aby následoval terminologií francouzské revoluce thermidor v podobě instalace kompromisního kandidáta papežské kurie - snobského a slabošského, snadno zkorumpovatelného Brenoxe, kterého si s chutí zahrál typově přesný John Malkovich. S obrazově vytříbenými ale obsahově vyprázdněnými snobsky vyznívajícími snímky Paola Sorrentina se už nějaký čas míjím, jeho seriálové odbočení je pro mě ale delikatesou. Jde o jeden z mála seriálů současnosti, který lze považovat za opravdu originální a provokující k úvahám o povaze moci a projevech víry v konzumně nasycené evropské společnosti 21. století. Je mimo jiné i o tradici vystavené erozi tří sexuálních revolucí a vlivu masových médií. Režisér ve druhé řadě přidal na dekadenci, nešetří obrazy plnými erotické symboliky, nicméně bigotní katolíky stejně spolehlivě odradila už první série, takže těch, co by se pohoršovali nad smyslnými záběry jeptišek mnoho nebude. Sorrentino je tradičně silný v soundtracku a obrazové stránce díla, rovina vyprávění pokulhává, ale to u něj není žádným překvapením. Na Sorrentina se chodí kvůli atmosféře. Celkový dojem: 90 %. (03.11.2021)

Nový papež vyniká stejně jako "první" série v tom, že nikdy nevíte, co se stane. Sorrentino dramata psát umí a nebojí se přitom ani (ne)nápadně zkritizovat církev a náboženství obecně. Máme tu silné momenty, vtipné momenty i takové, které vás donutí přemýšlet. Jude Law a Silvio Orlando v rolích opět excelují, ale u Malkoviche jsem měl pocit, že naplno nevyužil svůj potenciál, byť byla jeho postava dobře napsaná. Vizuálně je to samozřejmě geniální a soundtrack vše skvěle podtrhuje. Některé dějové linky bych samozřejmě trošku sesekal a dal větší prostor jiným, ale i tak dávám ve výsledku vysoké hodnocení, protože takových projektů je tu v dnešní době zatraceně málo. 85% (12.06.2020)

"Everything is your priority right now, My Most Eminent Secretary of State. You've got terrorism at your gates, you've got an overdose of sexual scandals that democratically touches the entire ecclesiastical hierarchy, and you've got a pope who is no longer loved but idolized. Three failed heart transplants later, he is still in a coma, so you can't exactly squash the idolatry and you know all too well how dangerous idolatry is. Idolatry is the prelude to war. You need a new pope." (02.02.2022)