Staříci

Jedna hvězdička z úcty k panu Mrkvičkovi. Jinak je film od začátku do konce nesmysl včetně hlavní myšlenky děje. Spoiler: dva dědkové vezmou „spravedlnost“ do svých rukou. Nelíbilo se jim rozhodnutí soudu socialistického ani kapitalistického, a proto se rozhodnou soudit sami. Výsledkem je zastřelení dementního, pohybu neschopného starce. Zatím co mu tímto činem bylo zkráceno dlouhé umírání, sám vrah, pokud nespáchá sebevraždu, se dočká třetího soudu a zbytek života opět stráví v kriminále. (31.12.2020)

Výkony obou herců jsou nezapomenutelné. Musím před nimi hluboce smeknout. Jako postava Jiřího Schmitzera se opravdu zapomenout nedá. Pořád ho mám před očima, když si vybavím jeho jméno, tak moc se mi vryl do paměti. Pomsta a touha po spravedlnosti je velmi silný hnací motor. Ten dokáže udělat divy. Stáři prostě není pro sraby. (09.11.2020)

I když oceňuji sevřenost a přímočarý tah na bránu Staříků, kteří kdyby nebyli tak artritickým filmem (v dobrém, ta fyzičnost je na filmu to nejzajímavější), tak až připomínají něco z hollywoodu... ale stejně, tematicky podobný Odborný dohled nad východem slunce s tím "Havlovsky" lidským přístupem k pomstě umírajících starců na komunistických stvůrách je prostě lepším a silnějším filmem. Přirozenějším, což není jen tím že v hlavní roli je Vít z Plastiků, který si komoušskými lágry reálně prošel, ale celkově civilnějším pojetím filmu.A přitom i zábavnějším, jako lehce absurdní komedie s kořeny v poetice českého undergroundu funguje výtečně, a přitom humor tu nedělá Lábus, který tu jde proti svému hereckému typu podobně jako Dušek v Pustině, ale spíš parta kolem Víta z Plastic People of the Universe.I to finálové unaveně smířené "jdi doprdele" je působivější než nepřekvapivá plochost pointy Staříků. (02.07.2021)

Lze v necelých sto minutách zrekapitulovat dva těžce poznamenané životy komunistickou perzekucí, jež v Československu probíhala? Asi ano, nicméně dvojici režiséru se to u mě povedlo jen napůl. Jednoduše řečeno, tvůrci jakoby vše nechali na zúčastněné dvojici skvělých herců...oni ten silný příběh nějak sehrají, ani jim nemusíme moc pomáhat. Ovšem bylo to třeba, než se film dopotácel k závěrečnému, výbornému vyústění, bylo to chvílemi skoro útrpné, oceňuji veškeré kvality zde zmiňované, ale podobné téma chce mnohem preciznější i citlivější přístup, tak trochu tajemnější, postupně odkrývat stín bolestné minulosti, jež může pozbytek lidského života zanechat v člověku jen jednu jedinou myšlenku a cíl...pomsta jako poslední mise...životní cesta. Na české poměry dobré, každopádně pro mě ne moc pevně uchopený film. (14.11.2020)

Film o pomstě rychlý tak, jak to jen hrdinům jejich ochablé svaly a invalidní vozík dovolují. Zpomalený rytmus, kterého se soustředěné vyprávění po celou dobu drží, nás nutí přeřadit na tempo protagonistů. Jde o velmi tělesné drama (s prvky politického thrilleru a jízlivé společenské satiry) nejen pro pozornost věnovanou starým zesláblým tělům a tělesným potřebám, ale právě i tím, že až fyzicky pociťujete, jak je pro oba chřadnoucí kamarády zdolání každého schodu malou bitvou. Tím, že se pevně drží jedné vyprávěcí a stylistické linie, jde zřejmě o nejkoherentnější letošní český film (byť pro někoho možná málo překvapující - osobně mi ale ono přímočaré procedurální pojetí vůbec nevadilo), obdivuhodný také důsledností s jakou se autoři vyhýbají pokušení udělat z příběhu akční komedii. Oproti hřejivým českým (tragi)komediím,které chtějí divákům pobyt v kině co nejvíc zpříjemnit, jde o nebývale pomalý, hořký a k postavám nesmlouvavý film o marnosti snahy vypořádat se s minulostí. Konec je zdrcující a otřásl se mnou víc než Léto s gentlemanem. 80% (16.10.2019)