Na brehu

Remake, který nechává svého staršího bratříčka z padesátých let daleko za sebou. Člověku se skoro ani nechce věřit, že se jedná o pouhý televizní film - produkce je skutečně skvělá. Originál si uchoval jisté dobové kouzlo, ale na diváka působil až příliš odtažitým dojmem. Remake je vybroušenější po stránce scénáře, a emocionálně jde až na dřeň. Jedno z těch filmových překvapení, která se nestávají příliš často. (04.01.2016)

Od televizního zpracování jsem očekávala mnohem méně, takže jsem byla příjemně překvapená....a taky dojatá....a taky na slzičky, proč to neříct.Tohle není lehké téma, tím spíše, že kdyby se něco podobného vážně stalo - a jen hlupák si může myslet, že vážně nikdy - jak bychom se k tomu postavili? Rabovali bychom? Ubližovali ostatním? Prožili jeden velký mejdan na konec? Totálně to vzdali? Kdo ví.....Armand Assante je velmi charismatický muž s široce od sebe posazenýma očima a tvrdých rysů, takže jako kapitán ponorky perfektní a přitom zároveň lidský a donutí vás k přemýšlení o vašem vlastním životě coby, kdyby....mapování lidských osudů s nevyhnutelným koncem spolu s krásnou kamerou a vhodně zvolenou hudbou mi nedovolí dát nic jiného než čtyři hvězdy. (08.06.2012)

Z jednoho úhlu pohledu mě celkem mrzí, že scénář Na břehu byl zpracovaný jen jako televizní film, z druhého jsem tomu rád. Mlucahy si totiž paradoxně mohl dovolit natočit až okázale lyrický katastrofáč, ve kterém divák marně čeká na nějaký dravý zvrat do tradičního schématu "naděje na záchranu existuje a hrstka statečných ji promění ve skutečnost". Mnohem víc než o akční záchranu světa tu běží o vztahy charakterů, slušně provedenou milostnou linii, moralizování a vskutku epochální mírovou agitaci, která je proto snesitelná, že se neohlíží na hranice velmocí. Na břehu je film působivý už proto, že si po vzoru hollywoodských katastrofických špektáklů nemůže dovolit servírovat masové scény zmaru. "Highlander" Rusell Mulcahy je překvapivě silný v náznacích, které velmi působivě mapují konec lidské společnosti (mrtvá rodina pokojně ležící na posteli, drancování v Melbourne). Od režiséra jeho kalibru bych skoro čekal povrchní lpění na efektu, ale Na břehu se naopak snaží o poctivou práci s charaktery a z každé efektnější scény těží maximum. Bohužel, limity všech složek (vizuální, herecké, režijní atd.) jsou místy příliš patrné a film má tendence být až trochu přepjatý a křečovitě emotivní. Záchvěvy diletantství a televizáckého průměru jsou časté a jinak výtečný příběh poznamenávají víc než zdrávo. Jenže i přesto je Na břehu stokrát působivější výpovědí o apokalypse než 99% velkoprodukcí fúzovaných do jedné. Pokud očekáváte velkolepou efektovou řež, v níž hrdina zachrání svět, obejme ženu, políbí dítě a dojatě se vysmrká do vlajky, dejte ruce pryč. Naopak pokud čekáte ve své podstatě konzervativní a lyrický příběh několika postav tváří tvář zániku světa, zkuste pobýt Na břehu. Jsem přesvědčený, že se tvůrcům záměr povedl, byť s malými výhradami. (31.03.2006)

Slušný katastrofický biják natočený evidentně s minimem prostředků. Kde drahé hollywoodské trháky sázejí na přehnaně nabubřelé efekty, vystačí si Na Břehu s náznaky a dobře vypracovanou (byť předvídatelnou) psychologií postav. Za to by si film zasloužil možná i 4 hvezdičky. Bohužel jsem od začátku nemohl vystát kapitána správňáka Armanda Assante. Pan "já tu atomovku neodpálím", který na věky miluje svoji rodinu, aby se v zápětí vyspal s první šlapkou po ruce a to vše s tím svým strnulým výrazem, za který by si zasloužil facku mě přinutil dát o hvězdu méně. (17.08.2011)

Hlavním tahounem snímku je samotný nápad, který umanutě setrvává vytrvalým i v dnešní době. Televizní produkce zase jednou příjemně překvapila. Ano, první díl je trochu utahaný, ale dávám vám možnost se seznámit s postavami, aby vám jich pak bylo jak se patří líto. Natočit postapokalyptický film vlastně není nikterak zvlášť nákladné na produkci, stačí jen tu a tam dát vhodnou repliku či rekvizitu, a efekt se dostaví. Tento minimalismus jsem ocenil a záverečný taneček napovídá, že ta naše slavná civilizace přeci jen k něčemu krásnému byla... (21.04.2013)