Babička

Zaručeného úspěchu při převodu slavného literárního díla do filmové podoby docílíte, pokud toto dílo budete respektovat v jeho duchu. Přesně to režisér Moskalyk udělal a přidal ještě úctu a to, že měl tohle dílo Boženy Němcové opravdu rád. Poznám to, protože mám k Babičce silné pouto z dětství, kdy mi je maminka nejednou předčítala a pak jsem jej několikrát přečetl sám, když jsem to už uměl. (17.04.2017)

Spíše adaptace (a to příliš věrná) Kašparových ilustrací než Němcové, chybí i dramatičtějš rozměr / což je v Němcové Babičce záměrně potlačeno, aby vynikl příběh Viktorky a autorka zapomenula na krušnou dramatičnost svého života/ . Podle mě začátek uhlazené nudy současné produkce ČT. Preferuji Čápovo zpracování, Moskalyk je téměř neemocionální. Pozitivně hodnotím scény z umírání vojáků v závěru filmu, který dodávají snímku sílu. Mnoho lidí zapomíná, že do promluv babičky Němcová vkládala své sociální a politické názory. Mám dojem, že autoři této adaptace poněkud potlačili kontrastní stránku mezi babičkou a její dcerou, tedy kritiku mamoměšťáckých paniček, které Němcové celý život ničily život. (20.04.2014)

František Pavlíček a Antonín Moskalyk si zvolili cestu moderní adaptace a nespoléhají se tedy na pouhou ilustraci k původní předloze. Vzniklo tak pozoruhodné umělecké dílo, které má divákům co říci i dnes. František Pavlíček (pro něhož je Babička posledním filmem, kde se na dlouhou dobu mohlo v titulcích objevit jeho jméno) se soustředil především na ženské postavy, jež dostaly narozdíl od původní knihy silnější psychologický rozměr. Odvážným krokem bylo posunutí příběhu bláznivé Viktorky do přítomnosti. Viktorka tak není jenom figurkou z vyprávění, ale ženou s tragickým osudem. Dnes lze s klidným svědomím říci, že to bylo rozhodnutí šťastné. Jak je pozoruhodný Pavlíčkův scénář, velkou pochvalu si také zaslouží režisér Antonín Moskalyk. Jeho režie je plná lyriky, melancholie a celkově je velmi poetická (navíc umocněná nelineárním vyprávěním, kde se střídá sen a skutečnost), přičemž se mu podařilo vyvarovat selankovitému kýči. To vše je umocněno vynikající kamerou Jiřího Šámala a hlavně působivou hudbou Luboše Fišera. Ač určena původně pouze pro televizi, Babička svou moderní filmovou řečí výrazně převyšuje původní zpracování Karla Hašlera a Františka Čápa z roku 1940 a zasloužila by si obnovenou premiéru v kinech. (21.04.2014)

Tento film zpracoval knižní předlohu přece jen podrobněji a to je jeho největší klad oproti verzi z 30. let. Pak už bych vyzdvihl jen Libušku Šafránkovou coby Barunku, jelikož ostatní herci už tak výrazní nejsou. Bohužel to platí i o jinak skvělé Jarmile Kurandové, která mi babičku B. Němcové připomíná méně, než T. Brzková. (22.07.2002)

Babičku mě zprotivilo zejména české školství. Bylo to povinné představení a já nevěděl, jaký si mám na tu bábu, co žvaní nesmysly a pořekadla udělat názor. Názor na válečníka Tecumseha jsem měl ujasněn. Toto zpracování je vcelku dobré, však dlouhé, předlouhé. Děj, který v knize ani filmu žádný není by se vtěsnal do 80 minut. Hluchých míst habaděj. (15.02.2012)