Black Mirror: Bandersnatch

Nebol to až taký mindfuck ako som čakal. Tie jednotlivé variácie na konkrétne rozhodnutia a následné flashbacky neboli až také zaujímavé, aby z toho človek spadol na zadok. Sem-tam som upadol do miernej nudy. No na druhú stranu treba uznať, že to svoju kvalitu má - technicky a obrazovo výborné, slušne zahrané a finálna pointa, ktorá sa ukáže v závere, stojí za to. Slabší nadpriemer. 70/100 (04.02.2019)

// Interaktivní mindfuck, který je nebezpečný pro diváka asi stejnou mírou jako pro hlavní postavu. Stačí totiž málo, abyste se dostali do nekončícího cyklu špatných rozhodnutí, které vás dovedou na konec bez jakéhokoliv emocionálního payoffu. Což je dost blbý. Po technické stránce brilantní, těch problémů a trhlin je v tom ale až příliš na to, abych to mohl jednoznačně označit za povedené. Je to experiment po všech stránkách, někomu vyjde, ostatním ne. (28.12.2018)

Zatím nejlepší film tohohle formátu co jsem měl tu šanci sledovat. Líbí se mi jak chytře se všechno propojuje, což má za nasledek to že informace které získáte, získáte občas úplně jinak než zvolením právě dané odpovědi. Meta hrátky a retro feeling jsou už jen další plus. Ikdyž právě to meta v tom mě extrémně bavilo a cítil jsem z toho trochu superhot vibe. (14.01.2020)

Jako musím říct, že mě to zklamalo, čekala jsem, že když se spojí interaktivní film, Netflix a Black Mirror, vyleze z toho něco epickýho. Ale nestalo se tak. Za svůj život už jsem pár těch interaktivních filmů viděla, takže mám s čím porovnávat. Žádnej teda nebyl celovečerní a chápu, že když to nemá patnáct minut, ale hodinu a půl, tak to dá o mnoho víc práce, ale možná bych upřednostnila patnáctiminutovou verzi, kde mají vaše rozhodnutí na děj nějakej skutečnej dopad. U tohoto filmu máte ale jen iluzi svobody (což sice krásně koresponduje se životem hlavního hrdiny), ale je to neskutečně otravné. Dějová linka vás totiž neustále svádí na jednu a tu samou cestu a přestože se ve filmu vyskytuje několik konců (více či méně podobných), stejně máte pocit, že jen jeden z nich je ten správný a jste nuceni se k němu probojovat, ačkoliv musíte udělat rozhodnutí, pro která byste se jinak nerozhodli. Bez toho ale nemáte pocit toho správného ukončení a bude vás to vnitřně hryzat. Jenže když k tomu konci nakonec dojdete, stejně vás to vnitřně neuspokojí, naopak, akorát vás to naštve a budete si vyčítat, že jste ten čas tomu věnovaný mohli strávit jinak a lépe. Místní vysoké hodnocení nechápu, mám pocit, že půlka hodnotících se s interaktivním filmem setkala poprvé a tak tam napálila pět hvězd, protože je to přece něco nového, hrozně průlomového a navíc je to Black Mirror, že jo, tak tomu těch pět hvězd napálíme, protože je to hroznej hype (a to nemám nic proti Black Mirror, naopak, je to jeden z nejlepších seriálů co jsem kdy viděla). Ti uživatelé, kteří hráli třeba Heavy Rain ale asi úplně spokojení nebudou, protože jsou přece jen zvyklí na úplně jinou ligu. (08.01.2019)

Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce. (15.01.2019)