VOD (1)
Série(2) / Epizódy(15)
Obsahy(1)
Nadia (Natasha Lyonne) slaví 36. narozeniny. Běžná oslava v newyorském bytě jejích kamarádek se však promění v její noční můru, když ji ještě ten večer srazí taxík. Místo smrti se však vrátí do koupelny onoho uměleckého bytu na onu oslavu. Po jejích několika dalších náhlých úmrtích a i návratech do oné koupelny zjišťuje, že tu něco nehraje. Ale co? (hansel97)
(viac)Videá (3)
Recenzie (57)
Příběh vypráví o cynické mladé ženě jménem Nadia, která z nějakého důvodu prožívá svoje narozeniny stále dokola. Pokaždé se jí podaří nějakým nešťastným způsobem zemřít a postupně se tak snaží přijít na to, co se jí stalo a jak se z tohoto kolotoče vůbec dostat. Během 8 epizod seriál pracuje hlavně s morbidním a černým humorem. Místama dokáže zaujmout i stylem jakým jsou provedena úmrtí a co se týče vyprávění příběhu, tak v tom vyloženě exceluje. Ani nachviličku jsem se nenudila. Klíčem jsou rozhodně postavy a jejich charaktery, dialogy, humor a pevná vize autorů. Ta se nakonec promění v dost dobrý žánrový zvrat, který překvapivě funguje na jedničku. Z černé komedie, která začíná vážné a depresivní téma vyprávět humorným stylem, se vyklube cesta do minulosti a trýznivého života hlavní protagonistky. Nechybějí ani mírně hororové nebo svým způsobem 'psycho' scény, na které se opravdu moc dobře kouká. Pochvalu si rozhodně zaslouží i herci, lepší herečku si v této roli ani nedovedu představit. Natasha Lyonne je jedna z mála hereček, které cynicky-sarkastické postavy dokáží zahrát velice realisticky a to má pak jeden pocit, že ani nehrají ale jsou pouze sami sebou. Jednoduše řečeno, jde o seriálový standard, který ne každého nadchne, ale zase nadruhou stranu vůbec nevyrušuje. Musím opravdu zatleskat tvůrcům, kteří i když zvolili téma 'cestování v čase' si zachovali velkou dávku originality a našlápnutého humoru. Russian Doll je ideálnim binge-watch materiálem plný zabavných scén a dialogů. Na chuti tomu přidává ještě ústrední skladba od Harryho Nilssona, která začne hrát pokaždé, když Nadia zemře a probudí se v koupelně. - "Fun is for suckers. Staring down the barrel of my own morality always beats fun." ()
1. série - 55% - Jedna z nejlepších zápletek pro samostatnou epizodu nebo film, tedy časová smyčka, je v poslední době podezřele nadužívaná a Russian Doll dělá od samého začátku všechno, aby diváka natěšeného na časohrátky odradila. Ničím neosvěžený námět, nepříliš sympatická hlavní hrdinka, absurdně protivné vedlejší postavy a hromada prázdných řečí, které jen ředí už tak dost nevýrazné a stokrát viděné pokusy o vytěžení námětu. Nebýt sezóna tak krátká, zvažoval bych oproti všem svým zvyklostem seriál nechat plavat. Naštěstí se do děje včas přimíchá sympaťák Alan, Natasha Lyonne potvrdí dramatický i komediální um a poslední dva překvapivě napínavé díly mě zastihly nepřipraveného natolik, že jsem hlavním charakterům nepokrytě držel palce. I proto nechápu, že hvězdná parta scénáristek dobrovolně balancuje na hraně neúspěchu ve snaze přijít s další várkou (nebo dokonce várkami) epizod. 2. série - 20% - První sezóna vzala všechno zábavné z časových smyček, ta druhá bere všechno zábavné (a bohužel i veškerou zákonitost) z časového cestování. Nevěřil jsem, že se tu ledabyle vtipkuje o druhé světové, o mateřství, o drogách, hlavní hrdinka se tváří pořád stejně nad věcí (i když k tomu nemá sebemenší důvod a často se přetvařuje jen sama před sebou) a ještě se mě někdo pokouší přesvědčit o smysluplnosti všeho přeskakování. Alan je degradován na figurku, která se jen zmateně ptá na to, co se děje a ve většině případů je mu odpovědí "Já nevím." nebo "Děláš si srandu?". Zkrátka volba pokračování metodou pokus-omyl, která dokazuje, že některé minisérie těžit nikdy nepotřebovaly. ()
Milá chuťovka na večer. Keďže Orange is New Black mi neulahodilo , bola pre mňa toto Natashina premiéra a bravó. Kombinácia jej výzoru, prízvuku a správania je top. Taký mix Max Black (2 Socky) a Deloris Von Cartierovej (Sestra v akcií) v jednej osobe. Bez nej by sa to ani neoplatilo pozerať, ale takto 4*. ()
Námět s opakujícím se jedním dnem/večerem byl použit snad už víckrát, než moje předsevzetí po chlastačce, že už nikdy nebudu pít. Ostatně po většinou jsem je zatím vždycky porušil. A u takových podobně laděných děl jsem se taky většinou bavil, u Russian Doll jakbysmet. Velkou měrou se na úspěchu podílela hlavní protagonistka spolu s celkem dobrých humorem. Celková zápletka a vyústění celé prekérní situace mohlo být promyšlenější, ale následně s celým zakončením jsem byl spokojen. Zabroušení do morální stránky věci bylo celkem jasné vzhledem k začátku a chování se Nadii. Žádné velké překvapení, ale za to solidní 4 hvězdy. ()
Časová smyčka tak otravná jako zaseknutý gramofon. Ale ten se dá ještě docela zvládnout. Tohle prostě byla jebanina neustále toho samého dokola. I spolu s tím, že kouzlo se vytratilo hned po prvních pár minutách prvního dílu. A nic víc. Poté už to možná dostává nějaké grády, ale pro mne už je to tak nelukrativní záležitost, že mne to ani nezajímá a dojíždím seriál se silnou averzí, kdy (pokud tam byl) plotwist nebo rozuzlení není nějaké zajímavé nebo chytlavé. Ještě štěstí jsou zde projekty z letošního roku, který ho dokázali lépe nastartovat. Toto bylo dost mimo mne. Až odporně moc. ()
Galéria (145)
Fotka © Netflix
Zaujímavosti (4)
- Celý tým tvůrců od scenáristek po režii tvořily výhradně ženy. (zbyshek)
- Celá druhá řada, tedy její první epizoda, začíná monumentálně znějící skladbou „Personal Jesus“ z roku 1989 od britské elektronické kapely Depeche Mode, kdy během úvodních titulků sledujeme cestu Nadii (Natasha Lyonne) podzemkou do nemocnice Lenox Hill. (Dangerous2)
- Song, který hraje v koupelně po každé smrti Nadii (Natasha Lyonne), je „Gotta Get Up“ od Harryho Nilssona. (zbyshek)
Reklama