Pravda

No... takhle, Koreeda sice měl jasno v tom, oč mu jde a snažil se to mít propracované, ale jednak se mu nepovedlo vše rozehrát a propojit tak zdařile, jako ve většině jeho filmů, a také - a to je hlavní problém - se japonský styl dramat pokusil převést do evropských reálií a to už jen z logiky věci nemůže fungovat, když je japonská a evropská mentalita dost odlišná. V jedné scéně to tu je dokonce dost jasně ukázané, nicméně mám pocit, že si i Koreeda pak uvědomil, že mu to moc nefunguje a že Evropané by se v takových vztazích mezi sebou chovali jinak. A hlavně ne tak poklidně a bez žádné vyhrocenější reakce. Natočené to má Koreeda sice opět slušně, podmanivou pomalou atmosféru taky, i solidní herce do toho obsadil a námět mi taky nepřišel vůbec špatný, včetně jeho vedení, ale jeho podání a umístění do Evropy z něj dělá zatím ten nejslabší film, co jsem od Koreedy viděl. I když obecně špatný rozhodně není. Silné 3* (21.08.2022)

Pravda někdy bolí, ale tahle bohužel zrovna ne. Drama zabývající se nejednoznačností a relativizací pravdy a nespolehlivou pamětí, která může pravdu ukrytou v našich vzpomínkách po čase přetvářet, stojí na vztahu matky, arogantní a samolibé slavné herečky na sklonku kariéry, a dcery, která od ní raději utekla do zámoří a celý život jí vyčítá její neustálé přehlížení a pohrdání. Z tohoto slibného a potenciálně velmi nosného konfliktu se ale podařilo vytěžit poměrně málo, jelikož snímek se od začátku do konce drží poklidné atmosféry a namísto konfrontací směřujících ke katarzi se obaluje doslovnými metaforami a vztahy mezi realitou a fikčním filmovým světem. Postavy sice postupně odhalují víc a víc informací ze své minulosti, vzájemné spory ale nijak nevyřeší a spíš se jen utvrdí v nutnosti používat přetvářku, lži a manipulace, protože i to je podle nich funkční způsob, jak udržet rodinu pohromadě (rodinu iluzorní a jen zdánlivě soudržnou, jejíž členové v soukromí předstírají, že jsou rodina, a na veřejnosti pro změnu předstírají, že rodina nejsou). Sdělení snímku spočívající v obhajobě toho, že takovéto jednání je v pořádku a je dobré k němu vést i nejmladší generaci, pak lze označit za přinejmenším pokřivené. Navzdory citlivé režii a skvělým hercům tak po skončení Pravdy zůstává výrazně hořká pachuť, nejen ze samotného zpracování daného tématu, ale i z představy, o jak skvělý film by se mohlo jednat, kdyby se Hirokazu Kore'eda do problematiky vzájemných výčitek dominantní matky a její ukřivděné dcery pořádně obul. (30.09.2020)

Špičkový japonský režisér, skvělé francouzské herečky a Hawke navrch, tak jak to, že to na mě tentokrát nefunguje? Napadá mě vysvětlení, že si možná navzájem úplně nerozuměli při natáčení, a něco důležitého tak bylo ztraceno v překladu. Matka s dcerou si potřebují některé věci vyříkat, pročistit vzduch, jak se říká, což komplikuje fakt, že jedna je herečka, co neumí přestat hrát, a druhá scénáristka zas nedokáže nepilovat repliky. Pravda je bohužel spíš nudná, než komorní, tak zvláštně odcizená, naředěná, a jak nám ostatně sám film podsouvá (pozor, teď přijde velmi výstižná metafora) - studená jak Paříž v zimě. Jsem přesvědčen, že ve Skandinávii by to vytáhli výš, než na slabé 2*. (27.12.2021)

Kore’edova tvorba se mi velice zamlouvá, proto jsem neváhala, když jsem narazila na jeho první produkci mimo Japonsko. Pravda je film, kterému nechybí myšlenka, má skvostné herecké obsazení hlavních rolí a úžasnou hudbu, ale v tom velkém množství dialogů se nějakým záhadným způsobem ztrácí podstata sdělení. Ačkoliv se snímek zabývá mezilidskými vztahy, chvílemi působí až překvapivě chladně. (65%) (22.02.2022)

Kore-edova sázka na tradiční japonskou romantizaci Evropy (hromadnej taneček před kavárnou) jakoby setřela to co ho dělalo silným ve filmech z japonskýho prostředí - finále civilně laděnejch dramat silně okořeněných deziluzí s otevřenými konci. Spoiler: poslední minuty filmu jsou doslova jak z jinýho filmu, jak vystřižený z Disneyovky, vytratí se tak závažnost jinak skvěle napsanejch a zahranejch dialogů. (22.04.2021)