Príliš osobná známosť

Za vtip "to nemáš pusu" přidávám dvě hvězdičky, protože bohužel v kontextu dalších českých filmů o ženách a mužích a jejich dramatických vztazích to zase takový propadák není, ale jinak se jedná o dosti nataženou zprávu pro všechny ženy, že se sebou mají nechat vy**dávat ve všech smyslech a jakkoliv dlouho, protože takový je už jejich úděl. (26.01.2020)

„Jó má drahá, život je kurva a je jedno kolik je ti let…“. „Nepiju, nekouřím, nešukám, no dobře občas si to udělám…“. Příběh samotný žádná sláva, spíš to stojí na několika dobrých hláškách, sexuálním podtextu, rádoby emočním výlevům a vagíně Vilhelmové. Nesmím opomenout dobrý výkon Elišky Balzerové a té malé holčičky. Petra Hřebíčková patří mezi moje oblíbené herečky, ale poslední dobou mi připadá, že se na ní až nehezky začínají projevovat roky. Bohužel i tento výtvor upadne brzy v zapomnění, protože nic extra zapamatovatelného tu k vidění není. Slabší průměr, spíš šedý podprůměr. 40-45% (18.10.2020)

Další ze silně podprůměrné české tvorby, tentokrát překvapivě kombinující žánr rozjuchané komedie o ženách po čtyřicítce (i dále) a temného rodinného dramatu. Zcela dle očekávání, ani jedna část filmu nefunguje, díky nepřesvědčivým až trapným výkonům (víceméně jakákoliv pánská postava je absolutně jednorozměrná a když už je pokus o nějaké rozšíření, je to k smíchu) a rozbitému scénáři, který ještě pohřbívá špatná režie, která plácá scény, dle potřeby a těm potřebám přizpůsobuje i dané herecké výkony. Na druhou stranu jsem film přežil bez větší újmy a nepřipadal si při sledování úplně trapně. A to je pro český film obrovské plus. 30% (03.02.2020)

Existuje mnoho způsobů, jak natočit špatný film. Příliš osobní známost předvádí takové, jaké jsem dosud neznal. Ve zkratce jde o mix přepálené lifestyleové komedie a dusivého psychodramatu, který tvrdí, že ženy by měly odpouštět svým mužům. I když to jsou promiskuitní agresivní alkoholici s padesátimilionovým dluhem, kteří se je pokusili znásilnit. Stačí, že jsou sexy (a špatně nadabovaní do češtiny).___ Takhle by se mohlo zdát, že je to film plný emocí a zvratů, ale ve skutečnosti je dějově tak prázdný, že nezanedbatelnou část stopáže vyplňuje podzápletka točící se okolo „opotřebované vaginy“ jedné z hrdinek, jejíž partner je sexuálně příliš náruživý (a během penetrace říká věci jako „Můj penis je můj štětec a ty jsi moje plátno“).___Zatímco během prvních cca dvacet minut jsem ještě víceméně chápal, proč a pro koho film vznikl, o čtyři a půl hodiny psychického času a jednu ztrátu tvůrčí soudnosti později jsem už nerozuměl vůbec ničemu a jen rezignovaně sledovat závěrečné titulky.___V jistém ohledu je fascinující, s jakou sociopatickou samozřejmostí postavy předcházejí od lásky k nenávisti a film od poševního humoru a legrační předčasné ejakulace k dětskému pláči a nadávání na „zasranej život“. Při menší formální uhlazenosti a po dotažení neštěstí postav do důsledků by mohlo jít o subverzivní feministický artfilm, ukazující chlapy jako hovada, které ženám ničí jejich životy i sny.___Žel je to jen rozpolcený komerční produkt, který chce uspokojit příliš mnoho citových potřeb naráz, a tak nakonec uspokojí leda toho, kdo z nějakého důvodu touží vidět, jak Miki Manojlovič, skvělý srbský herec z Kusturicových filmů (zde rovněž špatně nadabovaný) chytá za zadek Elišku Balzerovou. 20% (23.01.2020)

Zpětně nevidím jediný důvod, proč se na tento film dívat. "Příběh" je jen snůškou klišoidních situací, které se hodí tak možné do růžové knihovny nebo argentinské telenovely. Skvostně to dokreslují jižanští hezouni, tragicky předabovaní a bezradná Eliška Balzerová. Petra a Tatiana jsou kočky, ale ani na hvězdičku to nebude, tupé a nudné... (15.08.2020)