Smäd po živote

Zaujímavý životopisný snímok, ktorý vás prevedie všetkými najdôležitejšími etapami van Goghovho života v podaní charizmatického Kirka Douglasa. Navyše je dejová linka obohatená o rozmer výtvarného umenia, kde na jednotlivých obrazoch by mohol človek oči nechať. Trocha na škodu je dosť rozpačitý záver, ktorý evokoval, že van Goghov posledný obraz by mal byť "Obilné pole s vranami", čo ale nie je pravda, keďže to bola „Záhrada u Daubigny“. Inak Vincent van Gogh je podľa mňa najväčší maliarsky smoliar histórie. Za jeho života bol rád, keď predal jeden obraz za 400 frankov a stále žil preto v biede (ešte šťastie, že mal takého chápavého a oddaného brata), po smrti však hneď trhol v tržbách niekoľko rekordov a jeho obrazy sú medzi zberateľmi považované za najcennejšie vôbec. Aká to smutná irónia. Slušný nadpriemer. 80/100 (10.10.2017)

Výborná biografia zachycujúca Vincenta Van Gogha s jeho túžbami a vnútorným rozpoložením, dostávajúca sa do hĺbky, analyzujúca jeho inšpiračné zdroje a životné skúsenosti. Výborné herecké výkony (od Quinna som to čakal, ale Kirk Douglas milo prekvapil svojou fascinujúcou kreáciou) so silným príbehom tentokrát prekonávajú tradičný rozprávačský štýl, ktorým sa filmy o maliaroch vyznačujú a dosahujú výsledok, ktorý je uspokojivý až nad očakávania. (17.07.2005)

Nejsem zas tak naivní, abych si myslela, že tento film nebyl stvořen pro peníze, ale jen a jen z čirého obdivu, snahy porozumět a pochopit, a kvůli tomu, aby vzdal hold umělci, leč přesně tento dojem ve mně celou dobu vzbuzoval. Český dabing na velmi dobré úrovni, a ač jsem si neuměla Karla Högera v roli Vincenta moc představit, nakonec jsem byla ráda, že ho namluvil zrovna on. Jako vždy to skvěle procítil. (06.01.2014)

I literatura faktu může mít - a má - svá nadčasová díla. Stoneova goghovská biografie dala příležitost pro vytvoření její adekvátní filmové podoby. Jména jejích tvůrců byla sama o sobě zárukou; odvedený výstup je nezpochybnitelným pozitivním zodpovězení řečnické hypotézy, podané v úvodu tohoto komentáře. Výrazný tvůrčí ruch modernistické výtvarné komunity v tehdejším "chrámu uměn", jímž se na dlouhá desetiletí stala Paříž tolerantní francouzské Třetí republiky, měl v poslední třetině 19. století několik nepřehlédnutelných osobností. Mimo Rodina, Renoira či Cezanna to byli i dva nepřehlednutelní, zvláště osobití protagonisté: výrazně exentrický Vincent van Gogh, tak trochu připomínající pověstného "chuďáčka božího" Františka z Assisi, a někdejší burzovní makléř s peruánskými kořeny Paul Gauguin. Ponor do jejich duševního světa, rekonstrukce tvůrčí metody, prolínání tvůrčí reflexe a sílících pnutí, to jsou základní interakce nejen Goghova života, ale i filmu, který nám jeho životní tragédii a nadčasový umělecký úspěch přibližuje. Jména hereckých gigantů Douglase njst. a Quinna mluví za jiná, která jsou neméně dobrá. Žízeň po životě se tak již více než půl století mění v naplnění permanentně uspokojované touhy filmového diváka po nevšedním trvalém zážitku. (03.04.2008)

Nakrútiť vynikajúci film o živote slávnej osobnosti predstavuje veľký problém. Problém o to väčší, ak jeho predlohou je vynikajúco napísaný životopisný román. V prípade Smädu po živote sa to podarilo. Obsadenie dvoch hereckých gigantov do hlavných úloh, získanie prístupu k najvýznamnejším dielam oboch maliarov, pútavý dej a skvelá hudba dali vzniknúť životopisnému filmu, ktorý má šancu zaujať aj po viac ako pol storočí nielen milovníkov výtvarného umenia, ale aj tých, ktorí dovtedy vedeli iba to, že niekedy existoval maliar, ktorý si v záchvate šialenstva odrezal ucho. A tak jedinou nezodpovedanou otázkou v spojitosti s týmto filmom ostáva, prečo som mu ani teraz nedokázal dať plný počet hviezdičiek. (24.10.2012)