Diego Maradona

Ptal jsem se, proč mě to vlastně tak nudí. Nepřišlo mi to nijak zvlášť zajímavé. Jenom to klouže po povrchu. Diego je skvělý hráč, Diega miluje celá Itálie, Diego zapřel své dítě, lže své ženě, propadl koksu, obrátil se proti Itálie a ta se obrátila proti němu. Diego byl skvělý hráč fotbalu a současně kokot - hlubšího poznání jeho osobnosti se mi nedostalo. Formálně ten dokument neoslní a současně jsem měl pocit, že se mu nedařilo pořádně proniknout k jádru věci a určitý situace dostatečně rozvést. Prostě archivní záběry a krátká vyjádření se k tomu, co je na obrazovce. Během posledních 30 minut jsem však zjistil, že se mi to vyloženě protiví. Všem bylo jedno, co Diego dělá, dokud Neapoli, tý chudinský díře, vyhrával titul a zvyšoval prestiž. Všichni ho tam milovali. Ne proto, jaký byl, ale proto že vedl k vítězství jejich tým. Snad nejsem jedinej, komu to přijde povrchní, křehké a hloupé. Fanoušci fotbalu jsou těžká verbež. Diego jim dal 6 let života, oni ho měli za Boha a když chtěl vyhrát mistrovství světa za svůj národní tým Argentinu a porazil Neapol, tak se proti němu obrátili a stal se nejnenáviděnějším člověkem k zemi (více nenáviděným než politici a Diktátoři). Smýšlení fotbalových fanoušků je těžce zavrženíhodné. Pro ně je alfou a omegou jen jejich tým a fotbal. Možná, že kdyby uvažovali líp, nemusela by se jejich země stát takovou špinavou zkorumpovanou dírou. To, že začali Maradonu považovat za dábla, mi přišlo naprosto stupidní. Úplná kokotina. Nepřiliš dobrej dokument prezentuje údálost, kterou lze považovat za protivnou šaškárnu. (08.11.2020)

Obecně mám dokumenty o osobnostech daleko raději než hrané filmy, pokud jsou zajímavě zpracované. A tenhle Kapadiův zajímavý rozhodně je. Maradonu jsem neměl už jakožto dávný dětský fanda mezi oblíbenci - čtvrtfinále s Anglií v 96 a jeho Božská ruka, jak trapné...Dokument, jak už to tak bývá, nabízí možnost nahlédnout na objekt zájmu filmařů trochu jinou optikou a trochu si názor poopravit. Režisér má co nabídnout hlavně díky unikátním záběrům z Maradonova soukromí, z nichž některé jsou emočně velmi vypjaté. Ale nejen ty – sledovat neuvěřitelně nadopovanou atmosféru na italských stadionech i mimo ně nebo pozorovat neutěšenou situaci tehdejší Neapole je pohledem na jiný svět než dnes, agresivnější, nepřátelský, vyhrocenější, ale i jaksi životnější a sebevědomější. Dnes se takové písničky, jaké si zpíval Maradona s týmem po vitězství v kabinách těžko zpívají. Kapadiův dokument mě s Maradonou smířil, člověk najednou tak nějak trochu chápe jeho temnější, nedospělou stránku, včetně lhaní a podvádění, jako u mnohých ho mlel neuvěřitelný psychický tlak, se kterým se pral, jak mohl.K dokumentu mám jen jednu připomínku - lehce bych zkrátil stopáž nebo bych ji ponechal,ale přidal něco z postfotbalového období (chování v Rusku, Mexicu, politická prohlášení na Kubě aj) Ale i tak: Pro fotbalové fandy povinnost, ostatní by se rozhodně nudit neměli. (30.07.2019)

Co si budeme, Kapadiovi dokumenty nejsou jedny z těch mých oblíbených. Přinesl zajímavý příspěvek o Sennovi, v celku nudný a nezáživný o Whinehouse a nyní máme opět sport s Maradonou. A ano, jednoznačně zde bylo co odvyprávět. Maradonův život je jednoznačně zajímavý a tak i jeho kariéra, která zde na plátno byla převedena v celku jasně, přímě, jednoduše a elegantně. Tak by to šlo. Stále mi nesedí úplně režisérův styl vyprávění jenom se starými záběry bez vstupů nějakých účastníků ze současné doby. Jako hele, je to originální, ale nesedí mi to. I tak si nemohu jinak extra stěžovat. Kupodivu i jako neforbalový fanda jsem toto dokázal dostatečně ocenit. (13.02.2020)

Vynikající dokument. Pro fotbalové fanoušky skoro povinnost a i pro ostatní myslím velmi zajímavý počin :-). Kapadia evidentně umí. Vyzdvihnu třeba práci se zvukem - předpokládám, že je zesílen nebo jinak modulován oproti originálnímu snímání, ale je skvělý. Jak někdo trefně popisoval, je tam minimum mluvících hlav někde ve studiu, proto to má takovou sílu... Osoba DM jistě štěpí veřejnost velmi výrazně, ale než někdo vyřkne soud, měl by tohle vidět. Řekl bych, že takový tlak by ustála jen opravdu velmi silná osobnost ( kterou DM mimo hřiště není ). K disputaci o nej fotbalistovi historie bych podotkl, že těžko hodnotit individuální dovednosti v průběhu desetiletí, ale aby jeden fotbalista takhle vytáhl repre, a hlavně provinční klub - takto výrazně to myslím nikdo nedokázal... Mohl bych psát spoustu dalších vjemů a osobních prožitků, ale omezím se už jen na konstatování, že Kusturicův počin ve světle tohoto díla zbledl ještě mnohem víc. A jsem opravdu zvědav koho dalšího AK poctí svým umem! (03.08.2019)

My máme svého kokota božího Petra Gabriela, Argentina má svou ruku boží a Diega Maradonu. Pravda, Diego nemrzačil spoluhráče jako Péťa a dokázal se i přes rauš zorientovat na hřišti tak dokonale, že málokdy čutal do vlastní brány nebo přihrával protihráčům do jasných gólovek, ale asi chápete, jak to s tím srovnáním myslím - aní na jednoho z nich fotbaloví fanoušci a fotbaloví kolegové jen tak nezapomenou a budou se o jejich skutcích na pažitech vyprávět ještě dlouho legendy. Film i těm největším diegologům nabídne mnohé, co ještě neviděli a nevěděli,  ovšem otázka Jak moc mohl být Diego dobrý, kdyby nefetoval, nechodil na swingers párty osmkrát do týdne a nežral jako protokolář Forejt? zůstává a nebude nikdy zodpovězena, ač tento film napovídá, že Diego mohl být lepší o dost (může být vůbec dokonalost dokonalejší?). Jeden z nejlepších sportovních dokumentů a soundtrack je snad ještě lepší. *****D10S*****_________ Zde uvedená chyba k filmu V české verzi dokumentu je chybně uveden popisek „Juventus Turín - SSC Neapol“ k zápasu, ve kterém ale Diego Maradona a SSC Neapol prohráli 3:0 s Turín FC.: Turín FC v době, kdy hrál DM za Neapol, neexistoval. Existoval klub Turín (Calcio), původně Turin AC. (28.10.2021)