Vzpomínky Fredricka Fitzella

Spoiler ahead, ale ono je to fuck: Náhled do vzpomínek, ke kterým nikdy nedošlo, do mysli člověka schopnýho zanalyzovat a vyhodnotit všechny možnosti svého života dlouho před tím, než kterýkoli scénář převezme nad životem kontrolu a dovede ho do míst, kde nepotřebuje, nemá a nechce být (takovej hodně intenzivní daydreaming INFJ osobnosti). A tak se společně s ním plácáme mezi realitou a fikcí, mezi minulostí, přítomností a budoucností. Svým způsobem působivý ("Life is a playground or nothing."). Tyhle divný filmy jsou můj Merkur, i když z jejich dějový skládačky často poskládám úplnou blbost! Každopádně slušně zahraný, zrežírovaný, s výborným soundtrackem a fajn vizuálem. (01.07.2021)

Asi už jsem na tyto propady realit a psychotropní látky starý, ale zajímavost se filmu nedá upřít. Roztříštěný děj u kterého se divák ztrácí, pokud bedlivě nesleduje každý detail obohacují světelné efekty, ale místy rozmělňují natahované scény. Originální název Flashback situaci vystihuje lépe. Jen jsem zcela nepobral, zda šlo ve snímku opravdu o flashback nebo posuny ve vědomí Fredricka, či o prekognici - vidění budoucnosti. I poučení z konce, kdy se z otevřené mysli stane pragmaticky uvažující přímočarý člověk se kamsi vytrácí. Mac Bride není David Lynch a film není Matrix, ale přesto si pro svou zajímavost a odvahu v provedení minimálně tři hvězdy zaslouží. P.S. jen vidím, že podle některých záporných recenzí zde na fóru někteří vůbec nepobrali ani náznak o čem film je :-) P.S.2. vzhledem k silným stroboskopickým scénám nedoporučuji shlédnutí epileptikům. (06.02.2022)

Ano, je to pocitově divné a místy opravdu překombinované s tím, že hranice mezi snem a "realitou" je někdy tenčí, než by divák nejenom očekával, ale i chtěl. Celkové vyznění je ale za mě silné a jasné - náš život se totiž stáčí na základě VOLEB, které učiníme. Tak si toho buďme vědomi a veškerá rozhodutí dělejme vědomě, protože na výběr máme VŽDYCKY (ano, úplně vždycky). >>>"NOW!"<<< (05.02.2022)

Film spletený ze tří prutů jako velikonoční mrskačka, z nichž dva mě zajímají, ale abych jej dokázal zpracovat, musel bych přece jen jeden vyplést. A tím jsou drogy. Dalšími dvěma je "diachronicita" (vztah mezi časem a ději, které neprobíhají synchronně, nýbrž současně či paralelně) a "zkoumání paměti" (samozřejmě nejde o vzpomínku, nýbrž to, jak funguje). Obé by mohlo být vědeckým oborem, pokud už není. V diachronickém pojetí je samozřejmě možno "opravovat" minulost, podmíněně se vracet k životním odbočkám a volit jiné cesty (viz též Hermann Hesse: Stepní vlk). Vše se ukládá do paměti, avšak na rozdíl od computerové neznáme názvy složek ani kódy dat; necházíme jen občas, náhodou nebo při psychoanalýze. Film skončil happy endem, nebo ne? (11.09.2022)

Slušné psycho. Tohle rozhodně není film pro každého. Ale pokud sedne, jeho kvality jsou nesporné. Nic podobného jsem ještě neviděl, tady je hodně o čem přemýšlet. Doporučení je zde těžké, pro někoho odpad, pro jiného bomba. Příběh se pohybuje v několika časech i paralelách a leckdo se v tom může ztrácet. Je to náročný film, zde je zřejmě kvůli tomu nedoceněný. Málem mě minul a byla by to škoda. (01.02.2022)