Šialený Max a Dóm hromu

Tak ne, liché díly prozatím pro Šíleného Maxe dopadly v obou případech přinejmenším podivně, přinejhorším jako ty exkrementy, které v tomto díle figurovaly jako hnací motor. Zábavné, možná tím chtěl Miller něco sdělit. První část filmu ještě působí docela slušně Maxovsky, nejpozději od Thunderdome to nabere takové obrátky do demence, že jsem to málem nedokoukal. A ani ta závěrečná akce nestojí za moc. Záporáčka Tiny Turner je navíc velmi podivně napsaná postava. A ty děti snad ani nemusím zmiňovat. Aspoň že Bartertown je stále cool jméno pro takový výkal pouště. (06.10.2015)

Nemám s týmto filmom absolútne žiadny problém. Myslel som si, že po čase to bude škrípať, ale Millerová mytológia funguje. Hoci znova sa jedná o trošku iný film, ako jeho predchodcovia. Výhodou ale je, že si to uvedomuje čím to chce byť. A mýtus o Maxovi ako o niekom kto zachraňuje, podporuje či už Gibsonov tradične dobrý výkon, ale aj túžba detí odísť z raja do sveta a nájsť to, čo má byť nájdené. V komplexnosti funkčné a v rámci série o trošku horšie ako dvojka a o triedu lepšia ako prvá časť. A Tina Turner mi absolútne nevadila. Jej ústrednú pieseň považujem dokonca za veľmi podarenú. A pamätám si, že keď som to videl prvýkrát, tak som si ju púšťal dosť často. Mad Maxa ako sériu mám rád. Hoci každú pre niečo iné. Tu je to ten feeling ala Jules Verne, ktorý to stavia viac do dobrodružstva ako akcie. Pričom si to stále uchováva pôvodnú víziu Georga Millera. (25.09.2021)

Oproti skvělému druhému dílu zde máme velký krok zpět. Na celém snímku je velmi bolestně vidět, že byl točen dvěma režiséry, z nichž každý měl očividně o finálním výsledku zcela jiné představy. Tento aspekt je znatelný zejména co se scénáře a návaznosti scén týče. Ve finále tedy dostaneme velmi zmatenou rádoby postapokalyptickou podívanou smíchanou s elementy jako vystřižené ze Země Nezemě. Tohle se bohužel moc nepovedlo. „These our witness, Aunty. Us suffer bad. Want justice. We want Thunderdome!“ (04.03.2020)

Poslední Max předvádí variaci na již dříve řečené. Návrat organizace lidí ke kmeni, tlupě a vznik mytologie s náboženstvím se tu akcentuje více než v předchozím díle. Necítím se dvakrát povolaným k hodnocení, jak věrně - cargo kulty v našem skutečném světě však vykazují určité podobnosti s uctíváním Walkera bandou od ostatních odtržených dětí. Ovšem degresu civilizace do podoby Bartertownu přesvědčivost chybí. Logika jednání lidí však nikdy nebyla silnou stránkou Millerových výtvorů. Proč kupříkladu dávají Maxovi při vyhnání do pouště pravděpodobně nesmírně cenného koně? Proč se Bartertown nachází v poušti uprostřed ničeho, když lidé v okolí musí vědět, že děti o relativně pár kilometrů dál žijí v oáze plné vody (co ta prasata a lidi pijí?). Já vím, je to hloupé se takto ptát. S uvážením žánru, s uvážením, že vyprávění se na konci ukáže býti legendou o svatém Maxžíšovi, který vyvedl lid z pouště a teoreticky je vše povoleno. Ale zase na druhou stranu... všechno si povolit, to není moc odvážné... Takže... chvílemi to hezky vypadá dík bizarním kostýmům a rekvizitám, jinými chvílemi to nechtěně rozesmívá (střídání dravé a tesklivé hudby při smrti Mlátičky) a po většinu času dokazuje obnošenost předchozího dílu. (21.10.2014)

Pokud jsem prvé dva díly přirovnal k punku, tenhle mi stylově sedí spíš k nějakému metalu, zejména black metalu. Tyto dojmy podmiňují zcela konkrétně zpodobnění padouši reps. jejich oblečení a jednání. Do tohoto metalu libě přizvukuje saxofon a krásný hlas zpěvačky Tiny Turner, která si zde dokonce zahrála jednu z hlavních rolí. Dóm hromu rozvíji představy o postapokalyptickém světě a zcela logicky dospívá k tomu, že se lide zadaptují a z dostupných zdrojů se pokusí znovu postavit svět, který fungoval před katastrofou. Do takového místa, městečka Bartertown, přijíždí i Mel Gibson, který pochopil, že když není nafta, nedá se trávit den projížděním krajiny oldsmobilem se spotřebou 40 na 100. Nyní disponuje skupinkou velbloudů, o které ale záhy přijde. Od této chvíle sledujeme celkem napínavě se rozvíjející film o hře na kočku a na myš, vrcholící Gibsonovým debaklem v Dómu hromu. Pak film chytí druhou rovinu, která právem rozděluje diváky na ty pořád spokojené a na ty o poznání nervoznější. Vyhnán z města se ocitné v jakési dosud neobjevené oáze, kterou okupuje banda fracků. Tam si náš hrdina vybuduje hlavní slovo a s jejich pomocí se vrátí do Bartertownu zjednat pořádek. Sami vidíte, že ve srovnání s pohnutky hrdiny prvního dílu to nemá mnoho společného. Mně osobně ale tento vývoj událostí příliš nevadil. Prostě jsem to přijmul a jako kluk si představoval, jaké to asi je být divokým dítětem z oázy postapokalyptického světa a bojovat s Šíleným Maxem po boku proti Master-Blasterovi, Tetičce a mnoha dalším šíleným padouchům. (10.01.2012)