Dillinger
Réžia:
John MiliusScenár:
John MiliusKamera:
Jules BrennerHudba:
Barry De VorzonHrajú:
Warren Oates, Ben Johnson, Michelle Phillips, Cloris Leachman, Harry Dean Stanton, Geoffrey Lewis, John P. Ryan, Richard Dreyfuss, Steve Kanaly, Frank McRae (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Ve svém režisérském debutu se John Milius, jinak vynikající scenárista stojící například za Coppolovou Apokalypsou, rozhodl natočit biografický příběh muže, který byl ve své době jedním z největších postrachů a zároveň idolů Spojených států amerických. Jmenoval se John Dillinger, byl to gangster a ve třicátých letech, kdy se Amerika topila v krizi, se mohl honosit nálepkou „veřejný nepřítel číslo 1“. Vykrádal banky, zabíjel, měl obrovské charisma a stejně tak mohl být chodící reklamou na ješitnost. Především však dokázal společně se svou bandou vytrvale unikat spravedlnosti a ještě se jí smát do očí. Tím ale jen víc a víc motivoval agenta FBI Melvina Purvise, který lovu na Dillingera a jeho samopal zasvětil několik let svého života, aby ve svém úsilí neustával. A nakonec se jeho snaha vyplatila. Hlavní roli slavného zločince bez pudu sebezáchovy, který se při každém přepadení raději hned představil, ztvárnil v briskním kriminálním retrodramatu z roku 1973 Warren Oates, úlohu jeho federálního stínu pak držitel Oscara Ben Johnson. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (32)
Další retro gangsterka ve stylu Bonnie a Clyde, tentokrát o Dillingerovi. Líbilo se mi to o trošku víc než novější Veřejní nepřátelé, ale žádný zázrak to nebyl. Milius uměl akční filmy, ale nějaký příběh, postavy, atmosféra, vykreslení doby to šlo mimo něj. A tak na straně zákona je nesympatický panák, který se ani nesnaží zatýkat, ale pozabíjet co nejvíce gaunerů. A Dillinger je nesympatický arogantní zloděj a vrah, takže není komu fandit. Filmařsky ani příběhově to není nic extra a tak zbývají přestřelky. Tady se ovšem Milius vyřádil, přestřelky jsou nadupané, krvavé, velkolepé. A občas už osdesátkově nablblé, protože agenti mají bandu v obklíčení, vystřílí stovky nábojů, ale netrefují ani vrata od stodoly. Být mladší, asi bych byl unešenější, dnes už mi tuna střílení ke štěstí prostě nestačí, takže za 3*. ()
John Millius natočil dobrý film, ale vzhledem k tomu, že přišel po snímcích jako "Bonnie a Clyde" a "Zapadákov", přece jen už to nebylo tak silné, i když se filmu "Dillinger" musí nechat, že jsou zde celkem dobré násilné scény, kdy sem tam i máte pocit, že to ten herec opravdu koupil. Jinak ale jak říkám, byly tu jiné a hodně podobné filmy před ním. ()
Film o Dillingerovi a jeho bandě gangsterů versus snaha polocie o jeho dopadení. Při akci se obvykle představil - I am Dillinger, což mu často napomohlo výrazně zmírnit odpor přepadené banky. Přestože to byl mimořádný ničema, měl určitý nimbus až lidového hrdiny v tehdejší době. Vcelku slušná gangsterka avšak nijak nepřevyšuje nějak mimořádně obdobné typy filmů. ()
Neznámý ale překvapivě velice povedený, drsný akčňák, vyprávějící o slavném bankovním lupiči Johnu Dillingerovi. Na filmu je vidět, že posloužil jako hlavní inspirace pro Mannovi "Veřejné nepřátelé", kteří jsou prakticky remakem tohoto snímku a ačkoliv jsou vizuálně působivější, "Dillinger" má něco navíc.. Hodně akce a spousta drsňáků s velkými bouchačkami. ()
John Dillinger asi není ten typ postavy, se kterou lze snadno souznít. A možná právě proto jsem si nikdy žádnou adaptaci jeho životního příběhu zcela neužil a u obou co jsem viděl, mě zajímal spíš jejich technický aspekt (Mannův PUBLIC ENEMIES) či pozadí. V tomhle případě jde o debut mého oblíbence Johna Miliuse (scénár APOCALYPSE NOW, režie BARBAR CONAN, RED DAWN, autor jedné z nejzásadnějších scén z JAWS etc), ve kterém se sešel perfektní casting (Oates, Johnson, H.D. Stanton, Richard Dreyfuss) a byť mě tahle stará histroka nechávala chladným, musím uznat, že to šlapalo velmi dobře a že Milius už v počátku sedmdesátých let ctil odkaz Sama Peckinpaha. Když totiž dojde na přestřelky (a že jich tu je hodně), tak jsou tu uděláné hodně poctivě a bezchybně makají. Jinými slovy: když se tu střílí, tak se střílí pořádně. ()
Galéria (35)
Fotka © American International Pictures (AIP)
Zaujímavosti (24)
- Když se během úvodních titulků na plátně míhají fotografie zbídačených obětí z doby krize, zazní píseň „We're in the Money“ z filmu We're in the Money (1933). (classic)
- Melodie „Honey“, hit Rudyho Valléeho z roku 1929, zní po celou dobu závěrečných titulků. (classic)
- John Milius uvedl, že chtěl natočit film o Dillingerovi, protože „ze všech psanců byl nejúžasnější“. Dále upřesnil: Lidé Dillingera (Warren Oates) obdivovali a vážili si ho za to, že byl největším zločincem. Obdivovali ho, protože mu to procházelo. Protože to dělal dobře a dělal to se stylem. A také proto, že ho jeho práce bavila. Udělal jsem z něj mýtus, ale ne romantický mýtus jako Bonnie a Clyde. Dillinger je drsňák, je to Cagney. Vůbec mi nejde o to, abych ukazoval jeho raný život nebo vysvětloval, jak se k tomu dostal. To, co mě zajímá, je legenda. A přesně takový je tenhle film, přesně takový je. Není to charakterová studie ani freudovská analýza, je to americký lidový příběh.“ (classic)
Reklama