Na pár krokov

Soundtrack Review: We know Brian Tyler’s work mostly because of his iconic scores for blockbusters such is the series of The Avengers films, Fast & Furious series and other action epic films. It was very surprising to see his credits in a teenage drama film, and even more interesting to listen to how his unexpected collaboration with a quite unknown Breton Vivian turned out. ... Together, Brian and Breton managed to create a beautiful touching soundtrack full of incredible melodies played by diverse instruments. From old school sounds and retro pads, to modern guitar supplemented by a nice clean soft piano. ... The soundtrack in this film just does what it is supposed to. It greatly emphasizes the emotions which we can feel through the film. It’s a sad story with some beautiful moments and a touch of love. Both composers made the job as best as it could be done. They picked the right instrument combinations plus diversity and came up with some very appropriate and image fitting melodies. ... Listening to the track ‘On My Watch’ right now. The way it slowly starts and develops, the way how instruments are constantly changing, yet as a complex, it sounds very completed and smoothen. ... Overall, exemplary work. Somehow reminding me the style of Rob Simonsen or Michael Danna. Very soft and cautious music. It’s a pleasure to listen to. Beautiful album for a beautiful film. I’m very excited to see what this young guy Breton Vivian brings in the future! (03.07.2019)

V první řadě bych chtěla říct, že ač mám pro romantické filmy docela velkou slabost, tahle dramata točící se kolem smrtelných nemocí rozhodně nevyhledávám a spíše se jim vyhýbám (zmiňované a mnou neviděné "Hvězdy nám nepřály" jsou tím důkazem). Na tenhle jsem se nechala nalákat skrze Cola Sprouse, ze kterého vyrostl takový fešák, že mu prostě neodolám. Nečekala jsem tedy od filmu prakticky nic a tak mě samotnou překvapil nejen můj upřímný úsměv během romantických klišé, ale i slzy na konci. A trochu se stydím, protože jich nebylo málo. Je to strašně, ale strašně přehnané, a to v mnoha ohledech; jedno klišé se střídá s druhým, všechno je naprosto předvídatelné a v reálném světě přitom docela nepravděpodobné, doslova se jedná o neskutečnou ždímárnu emocí s přehnaně přeslazenými dialogy, ale všechny ty postavy jsou tak STRAŠNĚ MOC sympatické, že jim věříte, i když úplně nechcete. Zkrátka jsem asi našla svoje (další) guilty pleasure. (30.05.2019)

Vezměme v úvahu otázku, jak by se daly filmy měřit podle smutnosti. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl vhodným kandidátem k předloze tohoto prapodivného hodnocení a já asi také ne. U tohoto filmu mi však trvalo docela dlouho, než jsem se rozbrečela, přestože jsem měla namále. Ale pak už jsem nemohla přestat. A nepamatuju si film, který mi ležel v hlavě tak dlouho, jako tenhle. Film byl úchvatný, nenucený a pořád se v něm něco dělo, jako bych zapomněla, že někdy skončí. Stále jsem očekávala smrt někoho z protagonistů, ale ne se strachem nýbrž s nadějí k ukončení nejen jejich trápení ale i toho mého. A přesto jsem doufala, že se to nestane a že všechno dobře dopadne a také doufala, že to dopadne špatně, protože jinak by pak film nemusel mít takovou váhu. A dopadlo to přesně tak, jak mělo. Film celý byl přesně takový, jaký měl být. -- Hlupáci, kteří zde píšou, že by v jejich věku nebyli schopni vymyslet a říct to, co oni si neuvědomují, že tito lidé jsou mnohem hlubší než my. Že když je někdo tak blízko smrti, přemýšlí úplně jinak, je dospělejší. To vezměte v úvahu a buďtě rádi, že to nemusíte být vy. (01.03.2021)

1 dítě z přibližně 2500 až 3000 narozených dětí se narodí s Cystickou fibrózou, to je docela dost. O nemoci jsem už slyšela, ale nevěděla jsem, že má i tak přísná pravidla mezi pacienty. Tři kroky od sebe je ten typický film plný kliše, citových vydírání a nepřichází s ničím novým... Má ale jeden velký plus - sympatické postavy. Hlavní hrdinku si prostě musítě zamilovat. A Cole? Ten je pro mě objev roku. Tak se mi zalíbil, že jsem kvůli němu začala koukat na Riverdale a přítel se mi za to doma směje :D Tři kroky od sebe se stal mým oblíbeným filmem!!! (10.08.2021)

Hvězdy jim znovu nepřály. Cystická fibróza je svým způsobem ještě zákeřnější než růžné formy rakoviny, takže o emočně vypjaté scény tady není nouze. Díky covidu jsem si sice částečně zvykl na respirátory, dezinfekce a sociální distanc, ale v kombinaci s depresivním nemocničním prostředím, je to stále těžko stravitelná záležitost. Hlavní dvojice utáhne i lehce naivní pasáže. Richardson je zlatíčko a charismatický Sprouse se v mládí učil od nejlepších. (15.10.2021)