Babie leto

Stáří je období, kterého se většina bojíme a nechceme aby přišlo. Bohužel se mu nikdo nevyhneme, ať se snažíme sebe víc. Pravda je taková, že poslední etapa lidského života by měla být maximálně důstojná v rámcí možností, ať už psychických nebo těch konstitučních. Tento film je jen důkazem toho, že by se stáří mělo brát s nadhledem a s humorem, trochu se vyblbnout. Jinak to snad ani nejde, umřít v depresích a v nevrlosti je dosti strašná představa. Základem je si stáří nepřipouštět, tak jak Vlastimil Brodský, postoj Stely Zázvorkové nechápu, zařizovat si hrob, přemýšlet co si nechám napsat na parte, nevím, ale takovými věcmi se doufám nikdy zabývat nebudu. (08.10.2007)

Moc hezká filmová derniéra Vlastimila Brodského. U tak ztřeštěného příběhu to vlastně ani jinak vyznít nešlo. Přitom v druhé polovině filmu je krásně vidět, jak těžce na nás druhá polovička může působit a jak těžce se do sebe umíme následně uzavřít. Na závěr ale konec dobrý, takže všechno dobré. Babí léto má v sobě krásné příběhové kouzlo a představuje skutečnost, že žít se dá v každém věku. Stačí jen život nevzdat. (01.11.2016)

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)

Některé scény jsou zbytečné a některá chování postav (zvláště dětí) zbytečně přehnané a vyhnané ad absurdum. Jinak ale skvělý komorní příběh o lidech, kteří si dokážou i ve stáří uchovat mladické myšlení a smysl pro lumpárny, a o to, že když vyjdeme ženám vstříc, můžeme my, manželé, leda tak pěkně zakrnět. Zde film končí naštěstí smířlivě, ale většina žen by si i v reálu nadále myslela, že ten jejich dědek je jen padlý na hlavu, a nesnažily by se ho pochopit a stát při něm. (09.09.2018)

Životní role velké české osobnosti Vlastimila Brodského. Čest jeho památce a k filmu snad jen, že je plný životních situacích a mouder, které musí každého oslovit. Postavy jsou vykresleny naprosto věrně. Chlapi jsou jednoduše volnomyšlenkáři, furt lítají ve svých snech a ideálech, které se alespoň částečně snaží plnit. Zatímco ženy stojí nohama pevně na zemi, řeší denní starosti a stereotypy a nás chlapy asi nikdy nepochopí. Nebo že by ano? :-) Tak či onak film je to excelentní snad po všech stránkách! Klobouk dolů a jasných 100% (26.05.2010)