Vlny

Ono už předchozí snímek Treye Edwarda Shultse (Přicházejí v noci) bylo těžké hodnotit. Bylo to tehdy o agresivních projevech nemoci, která rozhodně nebyla jen obyčejnou chřipkou. Tři roky starý kousek spoléhal na psychologii postav a atmosféru, což je doménou i téhle silné novinky. Ta je příběhem rodiny, která řeší takové ty „skoro obyčejné“ životní trable, jenže se tím razantně odděluje od nějaké zaoceánské rodinné limonády. Nadějný sportovec, vysoké nároky od otce, intenzivní vztah se spolužačkou, nečekaná komplikace v podobě těhotenství, fatální kloubové opotřebení v rameni. Buch bác. A to nejsme ani v polovině. Celé je to intenzivní, nátlakové, dravé, energické, režijně jisté. A herecky velmi dobré. (20.03.2020)

Trey Edward Shults to v sobě měl už od začátku, to dokázal jak s Krishou tak s It Comes at Night, až tady ale propuká jeho režijní um v plný rozkvět. Waves jsou doposud jeho nejodvážnějším počinem, konečně je z toho cítit filmařská jistota, doplněná o jasnou tvůrčí vizi. Zároveň je v tom pořád cítit ta dravá mladistvá energie a snaha o to překonávat sám sebe s každým dalším záběrem. Shults celý film balancuje na hraně, přichází s odvážnými šílenostmi, jako je změna poměru stran obrazu uprostřed filmu, změna hlavní postavy, okolo které se točí vyprávění, Drewa Danielse nutí s kamerou dělat psí kusy, ale tohle všechno dělá ku prospěchu finálního obrazu filmu, který díky tomu drží zatraceně pevně pohromadě. Drew Daniels za kamerou by si minimálně nominaci na Oscara zasloužil, vymáčknul ze sebe maximum a Waves podle toho taky vypadají, není tady záběr, který by naplno nevtahoval diváka do děje. Bonusem je skvostný vizuál, který je do detailu vyladěný a dokáže v každé scéně navodit požadované pocity. Jak řekl Ebert „Movies are the most powerful empathy machine“ a Shults s Danielsem to s Waves jen potvrzují. Za velkou pochvalu stojí i soundtrack, který je spolu s herečkou Alexou Demie a kameramanem Drewem Danielsem takovým lehkým pojítkem s Euforií od HBO, nášup moderní hudby, který je s citem vybraný a zakomponovaný do celkové mozaiky snímku s naprostou precizností. Waves jsou komplexní filmové dílo, které se ničeho nebojí, což nemusí být každému po chuti a některé kroky tvůrců můžou působit jako zbytečné předvádění, já si ale myslím, že Trey Edward Shults moc dobře věděl co dělá a veškeré kroky, které učinil jsou ku prospěchu finálního výsledku. Waves jsou díky tomu plně ucelený zážitek, který sice od diváka žádá trochu vytrvalosti, ale dokáže se za to štědře odvděčit. (23.01.2020)

Krásný zadumaný a za srdce beroucí film, který vám nedá prostor pro nadechnutí. "Waves" není film pro každého, ale má skrytou hloubku a odmění trpělivé. Jde o hrozný pohled na černou rodinu, která se stále pokouší dokázat svou cenu ve společnosti. Hip hop a jeho poezie mi začala lézt na nervy a film to jen utvrdil.... (28.03.2020)

S mylným očekáváním, že to bude nějaká příjemná romanťárna od mého milovaného studia A24, se skvělou hudbou od mých, ještě milovanějších umělců Reznora a Aticcuse, jsem stisknul tlačítko play a nechal se unášet na vlnách (haha), tohoto snímku. A ty pičo, to bylo jízda... ačkoliv diametrálně odlišná, než jakou jsem čekal. Dokonale nepříjemný zážitek, zdrcující dekonstrukce života jednoho středoškoláka, i příběh o lásce a odpuštění. Už od prvních sekund snímek oslňuje svou vizuální svůdností, precizním záběrováním a nádhernými kulisami Kalifornie. Zároveň jsem rád, že se zde tvůrci rozhodli i trochu "experimentovat", se změnou filmového formátu a nenápadně divákovi podstrčit, v jakém emocionálním rozpoložení se daná postava nachází a audiovizuálně tak zpracovat posun příběhu. Trippy a party sekvence zase dost evokují Euforii, a nelze se tomu divit, když se na obou projektech podílelo A24 s víceméně stejným týmem lidí a podobným vibem námětů. Narozdíl od ní mě zde však nesrala každá sekunda. Proto také zamrzí, že v porovnání s ní, se zrovna tenhle snímek dočkal dost chladného přijetí od diváků. První polovina filmu byla v každé scéně naprosto strhující a u několika pasáží jsem téměř nedýchal. Hudba k tomuto snímku, a celkově celý jeho sound-desing, jenž výborně pracuje s nepříjemnými a schiziodními tóny výborně podtrhuje celou anxiety atmosféru, která se postupně stupňuje až do dechberoucího klimaxu, během něhož jsem docela šokovaně čuměl na obrazovku. Ovšem zde se i vztahuje má, snad jediná výtka. A to sice druhá polovina snímku. Jiný příběh a dopad všech událostí na rodinu je sice zajímavý sledovat, bohužel už ale ne zas tak zábavný a poutavý. Nicméně vizuálně a herecky je to stále absolutní špička. Takže, přestaňte dělat vše, co momentálně děláte, a pusťte si tento hidden gem. ...also, nemůžete mít na jednom soundtracku Reznora, Radiohead a Kanyeho, a očekávat, že z toho nebudu mít absolutní orgáč. (15.08.2022)

Nehorázná palba. Těhle malých independent low-budget syrových american dream příběhů se točí v takto nastavené kvalitě pekelně málo a díky bohu za každý takový příspěvek. Má to některé podobnosti s The American Honey. Ale je to kratší, rychlejší a méně rozevláté, tedy více soustředěné na interakci hlavních postav a jejich následnou transformaci. Málokdy se vidí tak brilatní a dokonale koherentní konzistence silného "filmového" příběhu a zároveň velmi zajímavého pohledu na reálnou problematiku současných teenagerů USA (sociální sítě, snadný přístup k drogám). Pětka není jen za to, že první polovina je ještě o třídu lepší, než "rozlučková" druhá. I tak ale silný, sensuální zážitek, který umně podporuje parádně elektrizující soundtrack a občas typické nervní tóny Trenta Reznora. (25.03.2020)