Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina

Symbolická tragikomedie rozkročená někde mezi Dobrým vojákem Švejkem a Gogolovým Revizorem odrážející jak bodrost a specifika širé východoslovanské duše, tak i absurditu doby vymknuté z kloubů normálního civilizačního vývoje. Jde o adaptaci románu Vladimíra Vojnoviče, díky kterému byl vyloučen ze Svazu sovětských spisovatelů a později donucen k emigraci do tehdejšího Západního Německa a USA. Režimu vadilo nepříznivé zobrazení sovětské skutečnosti a zkreslení socialistické reality! Už tahle skutečnost je absurdní a humorná ... realita se dala naturalisticky popsat a byla by stonásobně horší...výslechy NKVD, gulagy, nuzota, obskurní plnění obskurních plánů...jiná forma kritiky je ironie...a tu použil jak Vojnovič, tak i scénárista Zdeněk Svěrák a režisér Jiří Menzel... Oběma je vlastní a oba tak potvrzují svůj zažitý tvůrčí rukopis... Barvitý obraz sovětské vesnice s tak symbolickým jménem, kde gramotnost je nepřítelem a Strana absolutním Bohem, samohonka se pálí doslova ze všeho, teče proudem a nechá zapomenout na absurdnost a bezvýznamnost bytí člověka - pěšáka ve hře Stalina a jeho bandy. Co vyzdvihnout? Dokonalou příznakovou mizanscénu, velmi dobře typově obsazené herecké charaktery, některé brilantní bonmoty (,,V rádiu hlásili, že Němci zase bombardovali Berlín...") a scény (závěrečný útok Rudé armády na ,,Čonkina a jeho bandu" v bílých maskovacích úborech se třemi granáty a čtyřmi kulomety; výslech kapitána NKVD rozvědčíkem Rudé armády v domnění, že protistrana je Němec...). Zkrátka opomenutý a hodně nedoceněný Menzelův film, který brzdí snad jen velmi zdlouhavá expozice a pozvolný rozjezd... (a český, byť docela zdařilý, dabing...ruské originální znění by určitě kolorovalo atmosféru mnohem lépe...) (16.11.2006)

O tomto málo známém snímku Jiřího Menzela (scénář dle knihy Vladimíra Vojnoviče výborně stvořil Zdeněk Svěrák) jsem kdysi dávno slyšel, a když se teď po dlouhé době objevil na DVD, rád jsem ho i zhlédl. A byl jsem překvapen. Čonkin v podání Gennadi Nazarova je svkělý a celková absurdita příběhu připomíná Švejka či Catch XXII. Dokonce bych ho nazval kultovním a dosti se divím, proč tomu tak není - i kdybych vydestiloval pouze hlášky, směle by mohl konkurovat Samotářům či Kouři. Rozhodoval jsem se mezi 3-4*, ale když vidím, jak je zde film podhodnocen, dávám bez rozmyšlení vyšší variantu. (09.02.2010)

"A holčičko, máš radši tatínka nebo maminku? - Já mám nejradši Stalina!" Zřejmě tenhle film skvěle odráží ruskou povahu, absurditu doby a vše tak trošku zlehčuje, ale na mě to osobně teda vůbec nepůsobilo. První dvě třetiny se kroutím nudou, aby to alespoň v části "otce Stalina" nabralo teprve finále a pak zase nic. Oceňuju Menzlův koncept s ruskými herci, který jsou opravdu správně vesničtí a neherečtí. Neoceňuju dabing, který teda opravdu tahal za uši. Zejména Abrhám, poprvé jsem si uvědomil, že jeho hlas vůbec v dabingu nefunguje, stejně tak i někteří další. Troufám si říct, že Svěrákův scénář do filmu vkládá "český" smysl pro humor a trošku filmu ubližuje. Tvaří se to kolikrát více jako český pohled na ruský. Myslím, že ruský humor je drsnější a daleko černější. (25.11.2008)

Pane Svěráku, co jste to vytvořil? Alkohol z exkrementů a žárlivost kvůli praseti? Rusko je opravdu velká země, ve které je možno celkem cokoli, ale pochybuji, že tamní obyvatelé produkují takovouhle pálenku. Tohle ani solidní Menzelova režie a dobré výkony ruských herců prostě zachránit nemůžou. Raději si přečtu předlohu, uvidím tak, co si Svěrák domyslel a co se v ní doopravdy píše. 60% (16.04.2014)

Pokud jsme kdy usilovali o pomstu za 21. srpen 1968, tímto filmem jsme jí dosáhli. Jak námět (literární předloha z pera přední osobnosti ruskosovětského disentu Vladimíra Vojnoviče), tak místo natáčení (Milovice, sídlo velení okupační tzv. Střední skupiny vojsk Sovětské armády) a výběr tvůrčích protagonistů (Menzel, Svěrák) nemohl být lepší. Český černý humor, zřejmě to, co poučený Spoluzápad na nás oceňuje nejvíce, se tu prolnul s širokou ruskou duší a splynul s ní do náručí a syntézy opravdu šťastné a přitom tvůrčí i divácky vděčné. Srovnání posledních týdnů předválečného stalinismu s c. a k. armádou někdejší habsburskolotrinské monarchie je dovedeno do virtuózní dokonalosti. Způsob, jakým Jiří Menzel zvládl vedení skvěle vybraných a vesměs špičkové výkony odvádějících ruských herců, zaslouží nejvyšší uznání. Zparodovat a zesměšnit instituci tak hrůznou, jakou byl NKVD, je samo o sobě velkou zásluhou. Také přesnost, s jakou je zachycena ruská vesnice, bere dech (jakoby Vojnovič se Svěrákem opisovali Babela a další ruské spisovatele, kteří výstižně vylíčili skutečnou tvář tzv. kolektivizace). Satirická nadsázka, křtěná Gogolem, Bulgakovem, Ilfem a Petrovem, a tak trochu i Majakovským, vyznívá do nepřímé obžaloby zrady ideálů, z nichž se kdysi, na přelomu desátých a dvacátých let, před devadesáti lety sovětská státnost rodila. Hrůzný stav, do kterého Stalin zemi přivedl, je tu rovněž pojednán s až chirurgickou minuciózností. Doslova na ústa dopadá i Lysenko, neblaze proslulý ničitel sovětských přírodních věd. Přesto - nebo právě proto - tu Vojnovič - a s ním i Svěrák a Menzel - přesně a skoro bych řekl s až úzkostlivou láskou zachycují i pozitiva ruské národní povahy, poctivost, naivní upřímnost, rozprostřenost ruské duše, jak ji známe z děl velikých klasiků tohoto národa v předminulém století. To, že tato upřímnost a dobrosrdečnost je líčena v nemytých a nečesaných kulisách doby, jen zvyšuje její přesvědčivost a výstižnost. Náš boj s komunistickou minulostí tak trochu připomíná místní představitele NKVD a Rudé armády, zachycené v působivé nadsázce v ČONKINOVI. Zdá se, že jeho součástí se stalo i naprosto nepochopitelné přijetí tohoto divácky tak vděčného díla. Namísto naprosto samozřejmých díků se Menzel dočkal odsudků a nepochopení až absurdního. Nedivme se našim negativním úspěchům v Evropě; pokud co komu sladíme a oslazujeme, jsme mezi příjemci těchto ne zcela domyšlených rituálů zákonitě sami první nasnadě. Až .... až.... zkrátka až si osvojíme znovu umění rozeznat naše skutečné vrcholy a propady, pak teprve plně doceníme toto neprávem opomíjené a pro mnohé skoro nežádoucí dílo našeho skvělého režiséra a jednoho z nejhvězdnějších scénáristů v dějinách naší národní kinematografie hraného filmu. (26.02.2008)