Vesničko má středisková

Poetický, leč mírně zkreslený pohled, na socialistickou vesničku. Pivo se zde pije ze sedmého schodu, chlapi lijí pivo oknem, večeru vládne obrazovka se zavražděným Bradleym, v kině dávají úžasné rumunské filmy a nevěra bují za každého režimu. Vesnička je zaplněna svéráznými obyvateli - zásobovač autoopraven Dr. Skružný se za jízdy stále kochá, momentálně zaostalý rohlíkožrout Otík obdivně splachuje záchod a funkce rostlináře Jaromíra není ohrožena ani s popáleným penisem. Vlastně proč by to tak nemohlo být? (30.11.2008)

Hrabalovský pábitelský romantismus, jeden z velkých přínosů šedesátých let, našel v Jiřím Menzelovi nejlepšího filmového ztělesnitele předlouhých i přerývaných souvětí a příběhů, které z nich jsou složeny. S jistou dávkou nadsázky se tu dá mluvit o romantismu chalupářského věku, o specifické podobě osvojování a splývání s přírodou v nezaměnitelném období privátního, až "ventilového" chalupářství a jeho splývání s "živou" vesnicí JZD. Podaří-li se to všechno s cimrmanovským přídavkem, který tak pronikavě a pozitivně vstoupil do našeho normalizačního hraného filmu, jsme náhle jakoby svědky renesance československé filmové vlny šedesátých let. Zjišťujeme s překvapením, že vlastně máme úžasné režiséry, skvělé scénáristy a až nepřeberně vynikajících herců obého pohlaví. Idyla se tu střídá s drsnou skutečností doby (nomenklaturní snaha zakoupit se za každou cenu na "vyvolené chalupě, osud vesnického, pudově reagujícího prosťáčka, milostné aféry jednoho až nadmíru přehledného lidského mraveniště), která jakoby chytala druhý dech (srovnání s CHALUPÁŘI). Bohumil Hrabal i Jiří Menzel jsou a zůstanou specifickými fenomény sedmdesátých a zejména osmdesátých let minulého století. Fenomény určitě nadčasovými. (27.08.2007)

Pořád jsem nějak nepochopil proč všichni pana Menzela za tento film tak vzývají. Jedinou opravdu vyvedenou věcí na filmu je doktor Skružný v podání R. Hrušínského, zbytek jsou pouze nepovedené vtipy. Nevím jak jiným, ale mě osobně nevyhovuje, když mají všichni vánoce a můžou se smíchy utřískat, jen uvidí Jánose Bána, jenž hraje duševně zaostalého jedince. Mě teda bylo spíš dost smutno při pohledu na něj a mít výtlem je to poslední, co mě napadlo. Ale co už, hlavně že se to lidem líbí.:) (20.06.2005)

Jedna z nejlepších československých komedií, které znám. Ňouma Otík a excelentní Marián Labuda. Parťáci do (no většinou) nepohody, ale prdel musí být i v práci. Výborně vyvážený příběh, ve kterém nechybí spousta humorných situací, nezapomenutelných hlášek, výborných hereckých výkonů, emocí a tvůrčí důvtip. Kdo to neviděl, jakoby nebyl. Prostě paráda, která snad nikdy neomrzí. Jiří Menzel se opravdu vytáhl se vší parádou. (31.03.2018)

Som veľmi prekvapená vysokým hodnotením, mňa to teda vôbec neoslovilo. Žeby mi ušla pointa? Je to dosť možné, priznám sa, že som zaspala pri niektorej z tých trápnych scén, ktorých tam bolo neúrekom a ktoré úplne zabednili ten kúsok dobrej myšlienky, ktorá sa pomedzi ne predierala na povrch. Nemala šancu... (29.12.2010)