Skřivánci na niti

Nekonečná poetika zasazená mezi rezivějící kladenský šrot, připravený na přetavení. A s tím také přetavení několika postav na "nové" lidské ingoty se vší absurditou takového konání. Vlajkonoše této bizarní myšlenky geniálně ztvárnil Rudolf Hrušnský, který zcela podlehl rozsahu propagandy a jal se zalévat válečné chřtány naší mírovou ocelí. Ovšem místy působil až jako Bůh, rozhodující, co je a není v naší zemi možné a zároveň jako zvrhlík, kážící "evangelium o hygieně". Právě tyto jednotlivé paradoxy postav složených do celistvého příběhu ukazují zvrhlou dobu padesátých let, ale také to, že sny a ideje nelze přetavit ve jménu jakékoliv diktatury. Krásný film! (07.04.2012)

„….Už abych se dočkal tý doby, až budou burziáni v Paříži zametat ulice a pracující lid je bude kopat do prdele….“___Pro mě jeden z nejlepších filmů (společně s Kachyňovým ´Uchem´), pojednávající o morálně pokřivené době 50.let, plné ideologických žvástů, strachu z represe, udavačů, a nadšených budovatelů, žadonících v dopisech o nejpřísnější trest pro Miladu Horákovou. A Jiří Menzel, ruku v ruce s Hrabalovou předlohou, je unikát. Zatímco většina našich nedávných porevolučních filmů se neblahou dobu 50.let snažily přiblížit prostřednictvím „velkých osudových“ dramat, kde se mocně tlačí na pilu, aby snad i balvan slzu uronil, Menzel si vystačí s krásným poetickým vyprávěním, kde si pro vykreslení tíživé atmosféry té doby vytačí i s náznaky, lehkou melancholií, rádoby lidumilskými kecy politruka (geniální Hrušinský) a pouhým záběrem na auto Státní bezpečnosti, čekající na svou „kořist“ před vchodem do fabriky. A ty záběry na nekonečné řady ingotů a hromady plechů a železného haraburdí tomu dodávají šmrncovní dobovou atmosféru. (12.04.2008)

ona to ani není moc komedie, spíš hořké ohlédnutí za dobou minulou s jen takovou tenkou, trpce úsměvnou patinou... poetické snění se srpem na krku a kladivem nad hlavou muselo být pro tehdejší "nedělnickou třídu" drasticky frustrující, každé skřivánčí písknutí bylo náležitě a po zásluze potrestáno. film jako takový měl trochu vlažnější rozjezd a dějově silný taky dvakrát není, ale coby připomenutí historických křivd jde o velmi výmluvnou hodinku a půl... 70% (08.04.2011)

Druhý Menzelův celovečerní film dle Hrabalovy předlohy. Po prvních, Oscarem odměněných Ostře sledovaných vlacích, se dostává k tématu komunismu a jeho obětí..samozřejmě však úsměvně. :) Snímek vznikal v období Pražského jara a nebylo jisté, zda se svého dotočení dočká. Dočkal, ale počkal..a to rovných 20 let, než byl veřejně promítán. Do popředí bych vyzdvihl výkon Rudolfa Hrušínského, který filmem proplouvá naprosto lehce, a i když je postavou spíše zápornou, zůstává mi oblíben. :) A klasické stydlivé pohledy Václava Neckáře..však to znáte. ;) (02.05.2007)

Exkurze do nepochopitelné, ale přece tak nedávné doby, okořeněná občas až drsnou poezií. Skupinka hrabalovsky příjemných lidiček od filosofa tháletovsky upadnuvšího do jámy při kantovském rozplývání se nad vnitřním mravním řádem - který mu nebrání, aby si užíval svérázného biografu - až po lidi nejprostší, ale o nic méně zajímavé, kteří své lidské sny žijí, ať se právě nacházejí na kterékoliv straně třídní přehrady. Zkratkovité, rozhodně ne ve špatném smyslu slova. Jako všech pozlátek zbavený obraz padesátých let - se vznešeným senilou Nejedlým jako šlehačkou na dortu na závěr - velmi účinné. (15.02.2006)