Rozmarné léto

Prostě nezapomenutelný film...skvělá adaptace knihy Vladislava Vančury. Někdo tomuto filmu vytýká ten až přespisovný jazyk s archaismy, ale to prostě k tomuto filmu patří. Bez něj by to nebyla ta pravá adaptace, byl by to film o ničem... Rudolf Hrušínský st. je prostě naprosto skvělý herec a všechny filmy, ve kterých hrál jsou jednoduše jedny z těch nejlepších českých filmů natočených za socialismu, i když s tímto režimem neměly co do činění samozřejmě. Jednoduše řečeno...ale tento citát už se zde objevil mnohokrát, tak ho nebudu opakovat, ale je to zkrátka to nejlepší ukončení...takže stejně : "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným." (02.04.2010)

Tento film "zdá se mi poněkud rozmarný". Stejně takové byly i mé pocity při sledování tohoto uměleckého kousku. Menzel ale natočil i "živější" filmy, a ne jen tak "ospale rozmarné" jako je tento. Avšak všechna čest, natočit film podle Vančurovy předlohy si troufl a zvládl to poeticky nad věcí. Děj se pozvolna odvíjel jako voda pomalu tekoucí v řece, ve které se mistr Antonín, major a abbé koupali ve svých roztomilých plavkách. Měl jsem chuť se v té říčce vyrochnit s nimi a poklábosit na břehu nad půllitrem točeného. (11.07.2007)

Mno tak nevim, mam z tohohle filmu takovy rozporuplyny pocity. Hlavni problem je v tom basnickem jazyku, kterej mi prisel, ze se misty absolutne nehodi a postavy ho rikaj, protoze musi a navic sem misty ani nerozumel, co tim chteli rict. Ale jinak ma film takovou milou atmosferu, i kdyz se vlasne nic moc nedeje, navic je sem tam docela vtipnej a hlavni postavy nemaj chybu. Delka filmu je tak akorat a i tak mi tohle prislo jako maximalni delka. Mirne zklamani, ale presto docela fajn film. (31.05.2006)

A potom, že " Vančurův jazyk " je nezfilmovatelný. Ještěže kameraman Jaromír Šofr musel v té době živit rodinu, protože řečeno slovy samotného režiséra Jiřího Menzela, ( tomu se ) po úspěchu v podobě oscarového snímku ostře sledované vlaky nechtělo hned točit a hlavně né tuto NÁDHERNOU Vančurovu humoresku. Dvakrát vrátil scénář a až na samotný popud Jaromíra Šofra se pustili do této překrásné látky. Postavu hlavního hrdiny, lázeňského mistra Důry, měl původně hrát František Řehák, ale troufám si tvrdit, že prohozením rolí s Rudolfem Hrušínským udělal Jiří Menzel TERNO! Opravdu mistrně zachycená atmosféra maloměsta, kde si hlavní hrdinové žijí poklidným životem a jednotlivé dny si zpříjemňují " hlubokomyslnými debatami o životě " až do chvíle příjezdu kouzelníka Arnoštka a hlavně jeho krásné asistentky Anny v podání NÁDHERNÉ Jany Preissové. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského, Vlastimila Brodského a zdatně jim sekundujícího Františka Řeháka, to vše v citlivé režii ( tak jak to umí pouze on) Jiřího Menzela, který si zde i " vystřihl " roli kouzelníka Arnoštka. NEZAPOMENUTELNÝ zážitek! p.s. přestože nemám nijak v oblibě utopence, tak tady jsem na ně dostal hroznou chuť, stejně jako na jedno " orosené " ......... (07.09.2009)

„Na tento chrám se kdysi nadávalo velmi urputně, neboť jej stavěl hýsek, který měl dosti drzosti, aby pozměnil půdorys proti pravidlu. Znali jsme tohoto stavitele a můžeme říci, že se nám líbil jakkoli byl poněkud prostopášný.“ aneb co se nám to vlastně urodilo po té, co měl Menzel za sebou Ostře sledované vlaky a nebyl nijak zvlášť nadšený, že by měl hned zase točit? Takto prakticky mimochodem se nám zrodil celkem rozkošný Vančurův přepis, který je překrásný svou bohatou češtinou, atypický v užití barvy v roce 1967 a přinášející na plátna kin čerstvé půvaby Jany Preissové, tehdy ještě Drchalové. Není to sice tak uvolněné a fajn jako Menzel ve spojení s Hrabalem, jako například v Postřižinách, ale ta moudra pronášená Brodským, Hrušínským nebo Myslíkovou jsou absolutní. To pak mohu zamhouřit oka i nad Řehákovým natrženým uchem. „Je dobře míti veselou přítelkyni, znám to. Jejich ouška a jejich tlamičky jsou malé a růžové. Pravím, že to znám, avšak čas míjí a věci se zapomínají.“ (16.11.2014)