Postřižiny

Další klasika. Jiří Menzel má sklon si věci idealizovat a takové jsou i Postřížiny. Velmi, velmi naivní a naprosto neodolatelné. Jaromír Hanzlík předvádí nejvyšší školu hereckého umění a nahrávají mu i další rozmanité figurky, stejně okatě literární jako roztomilé. Ani nevím čím to je, ale pokaždé mám po tomhle filmu dobrý pocit a jsem přesvědčen, že tak to Menzel přesně chtěl. (03.11.2005)

Naprosto spickovej Menzeluv film a jedna z jeho nejlepsich Hrabalovo adaptaci. Sice je fakt, ze nepatrny vytky by se k filmu nasli, hlavne, ze neustaly rvani Pepina leze za chvily krapet na nervy, ale to jsou jen drobnosti. Jinak herci naprosto perfektni, potesi hlavne samozrejme Hanzlik, pak oba Hrusinsky a Vizner. Menzel opet perfektne zvladnul takovou tu poetickou naladu, takze film nenudi a je vtipnej, i kdyz se vlastne nic nedeje a neni tu zadnej pribeh. Proste jeden z tech filmu, na ktery se vzdy rad mrknu. (18.02.2008)

Klasický Menzelovsko - Hrabalovský film. Ovšem nutno říct, že jeden z těch horších. Tohle zkrátka není až tak úplně můj šálek kávy. O zábavu se tu vlastně stará pouze jedna postava ukřičeného Pepina, což není úplně hodně. U Menzela se však jen velmi těžko nacházejí filmy vyloženě špatné a tenhleten k nim rozhodně nepatří. 3* (19.05.2012)

Hrabalovu velikost - a důležitost literárních kvalit scénáře obecně - lze dobře ilustrovat na srovnání tohoto filmu s Báječnými muži s klikou a Na samotě u lesa. Režisér stejný, obsazení ve všech případech elitní. Ovšem ten rozdíl! Všechny tři filmy jsou milé, něžné a nostalgické, Menzel je skoro vždy takový. Jenže, Menzel i Svěrák, jak je mám rád, jsou jako literáti jen dobří. O třídu výš stojí příběhy a zejména charaktery vypábené Mistrem. --- Teď si uvědomuji, že shora uvedené lze podtrhnout ještě připomenutím dvou Menzelových vančurovských adaptací. I tam je jeho umění na vrcholu. --- Je to mínus pro Menzela, že potřebuje vynikající předlohu, aby natočil vynikající film? Naprosto ne! Naopak, je poklonou jeho umění, že dokáže vrcholným českým literátům postavit důstojný filmový pomník. Který jiný něco takového dokázal? (29.09.2010)

Nááááááááááááádhera. Co vám mám povídat, to se prostě MUSÍ vidět!! Tenhle film je absolutní pecka. Poprvé jsem ho viděl asi v roce 1982 a od té doby snad 15x, ale pokaždé se mi líbí. Naprosto k sežrání je samozřejmě Magda Vašáryová, ovšem nezapomenutelný je i Pepin v podání Jaromíra Hanzlíka. Postřižiny, to je prostě vysoká škola filmu. I pan Hrabal myslím musel být taky spokojený. (18.01.2003)