Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Václav Neckář, Josef Somr, Vlastimil Brodský, Vladimír Valenta, Alois Vachek, Ferdinand Krůta, Jitka Bendová, Jitka Zelenohorská, Naďa Urbánková (viac)Obsahy(1)
Film Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (483)
Joo, pakliže se Vašek Neckář zamiluje, stojí to většinou za to... když zrovna nemaluje srdce po zdech vězení, hrabe se ve starém železe nebo blbne s pyrotechnikou a břitvami... oskarový hořkosladký příběh s úsměvně erotickým nádechem nemůže nezaujmout prakticky jakkoli žánrově vymezeného diváka a atmosféra bezstarostného zapadlého nádraží na pozadí sklonku druhé světové války je jednoduše magická... válka a její důsledky jsou zde zobrazeny pouze zprostředkovaně, daleko důležitější jsou osudy hlavních postav, jejich problémy a činy...děj plyne pozvolna a je vyzdoben příjemně jednoduchými scénami a dialogy... v kongenialitě obsazení a veškerých technických disciplín nelze než prakticky na první dobrou natočený snímek ostře sledovat od počátku až do konce a ohodnotit známkou bezmála maximální. 90% ()
V tomto boli (a sú) naši západní susedia vždy jedineční. Z vojnového alebo režimového prostredia vzniklo už niekoľko smutných drám, zároveň s fantasticky trefnou nádielkou humoru a tento snímok sa k nim s hrdosťou pridáva. Najmä začiatok a prvá hodina sľubuje plnohodnotný zážitok, k dokonalosti však čosi máličko chýba. V závere mi chýbala iskra alebo odkaz, prečo to tak muselo byť, pretože počas celého filmu k takému koncu (navyše trošku odseknutému) nič nespelo ani nesmerovalo. Oscarovosť je však úplne na mieste, hlavne tým jedinečným námetom. Kto by nechcel mať deda, ktorý sa snažil hypnotizovať tanky nepriateľskej armády. 85%. ()
V polovině 60. let se k nám ve filmové tvorbě z Francie přelila nová vlna a mladí filmaři dávali najevo, že chtějí točit úplně jinak než dosud, zajímají je jiní hrdinové a jiný styl vyprávění. Ve válečné a okupační tématice se do té doby vyžadoval heroismus, naturalismus a ideologický aktivismus. Jiří Menzel na to šel jinak. Jeho snímek je melancholický, plný poetické stylizace. Dusivou protektorátní atmosféru a tragický příběh jednoho dospívajícího kluka pojal jako tragikomedii plnou jemného humoru a ironie. I ukázkový kolaborant rada Zednicek v podání Vlastimila Brodského funguje spíš jako neškodný šašek než nositel zla. Menzel nemoralizuje a už vůbec nepoužívá v 50. letech tak oblíbený patos. Pro své chybující nedokonalé postavy má pochopení a jejich činy hodnotí shovívavě. Ostře sledované vlaky mě kromě toho, že raná Menzelova tvorba se dokonale trefuje do mého vkusu, oslovují i ze dvou dalších důvodů. S nejistým Milošem Hrmou skvěle zahraným Vaškem Neckářem jsem se do značné míry identifikoval, připomíná mi naivitu mého mládí. Rozumím té postavě a sympatizuju s ní. V neposlední řadě je mi i sympatické, že Menzel mezi radikálně experimentujícími tvůrci nové vlny neztratil chuť vyprávět - po svém a pomaleji - lidské příběhy. Celkový dojem: 90 %. ()
"Váš dědeček hypnotizoval naše tanky osvobozující Prahu." Milošovi trpěl hroznou chorobou zvanou Ejaculatio praecox, tak se vyhnul službě podřezáním svých žil, čímž patrně spáchal sabotáž. Tomu rozumím, ale rozhodně by neměl zapomínat zvedat návěstidla, zapisovat telegramy a sundat si čepici při sexu. Mě to tedy docela bavilo a jako příslušník národa, který Vůdce označoval za "smějící se bestie", se přiznávám, že, na rozdíl od krvácející ušlechtilé krve na frontách, mě bavil světácký výpravčí Hubička, orazítkovaná Zdenička, rázná paní Hraběnka i pokakaný Přednosta. A když pan farář rozhodl, že vyléčení Milošova sexuálního problému uloží jako křesťanskou povinnost nějaké farnici, tak jsem na chvíli zapochyboval o svém odporu k církvi. Ale slova jsou slova a na zločinné restituci nakradeného majetku to nic nemění. ()
Je to nová Česká vlna nebo to není Česká nová vlna? Tato otázka mě trápila po celou dobu sledování. Pro dechberoucí dramatický film to bylo málo napínavé a na novovlní poetiku to bylo příliš dramatické. Jiří Menzel si pochvaloval svůj nápad dát filmu kouzlo linearity, která není v knize dodržována, ba přímo naopak, avšak já jsem bohužel jiného názoru. Takovéto konvenční vyprávění mi přišlo poněkud nešťastné a nezajímavé (chybělo nějaké ozvláštnění). Samotný námět je dosti nosný, ale tím, že film se snaží sedět na dvou židlích zároveň, tak ztrácí mnoho na své působivosti. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (68)
- Mimopražská premiéra se uskutečnila v Loděnici koncem srpna 1966. (ČSFD)
- Natáčení filmu probíhalo na nádraží v Loděnici u Berouna. (DaViD´82)
- Jiří Menzel přemluvil Bohumila Hrabala k tomu, aby byl příběh ve scénáři odvyprávěn chronologicky a ne na přeskáčku jako v předloze. (DaViD´82)
Reklama